Malý zámek Doudleby nad Orlicí zachránilo skryté tajemství

Historie zámku v Doudlebech nad Orlicí není příliš dlouhá. To ji ovšem neubírá nic na zajímavosti, ba naopak. Zámek je pevně spjat s rodem Bubnů, později Bubna z Litic, kteří původně pocházeli z hradu Buben nedaleko Plzně v západních Čechách.

Až do počátku 17. století byl vždy hlavním sídlem na daném panství hrad Litice nad Orlicí či hrad Potštejn. Když panství v roce 1562 koupil Mikuláš z Bubna, nic se na tom nezměnilo, neboť za své hlavní sídlo pojal právě hrad Litice nad Orlicí.

Zřejmě kvůli podobě a přístupnosti starého středověkého hradu se však ke konci 16. století rozhodl vystavět zámek v Žamberku a na přelomu 80. a 90. letech 16. století také v Doudlebech nad Orlicí. Na obou zámcích ke konci svého života také často pobýval.

Zámek v Doudlebech byl vystavěn v renesančním stylu. Jedná se o jednopatrovou budovu, která tvoří uzavřenou čtyřkřídlou dispozici obklopující nádvoří. Vstup do zámku je zdůrazněn pozdně renesančním portálem. Nevelké ústřední nádvoří obíhá pouze v přízemí renesanční arkáda nesená toskánskými sloupy. Zámek byl tehdy dekorován pozoruhodnou, velmi bohatě utvářenou ornamentální sgrafitovou výzdobou. Některé dnešní zdobné prvky jsou mladší, především barokní.

Po dlouhou dobu byl zámek využíván jen jako občasné sídlo, lovecký zámeček. V 17. století byl barokně upraven, aby odpovídal novým módním požadavkům. Tyto požadavky však již nepřály „zastaralé“ renesanční výzdobě, a tak bylo původní unikátní sgrafito schováno pod omítku. Stejně tak i mnohé nástropní malby byly zabíleny, neboť Bubnům se pohanské motivy zdály být nekřesťanské a morálně nevhodné. Časem se na starou výzdobu zapomnělo.

V roce 1809 prodali členové rodu svůj zámek v Žamberku a přestěhovali se do Doudleb natrvalo. Kolem zámku vybudovali park v anglickém stylu a dále jej zvelebovali. Ze zámku se tak stalo hlavní rodové sídlo. Příslušníci rodu Bubna z Litic zde žili nepřetržitě až do roku 1948. Zámek tak představuje jedno z mála sídel, která jsou spjata jen s jedním rodem majitelů.

Velké změny a výzvy přineslo 20. století. Během okupace se konkrétně Mikuláš z Bubna-Litic angažoval v politickém dění, když v letech 1940-42 v protektorátní vládě generála Eliáše, kde vedl resort zemědělství a lesního hospodářství. Za to byl po válce vězněn v pankrácké věznici, kde trval na tom, aby byl postaven před soud a měl možnost doložit svoji ne-kolaborantskou činnost. Majetek tak rodu nebyl zestátněn v roce 1945 na základě tzv. Benešových dekretů, ale až v roce 1948 komunisty. Na více jak 40 let se tak zámek dostal do majetku státu.

Nechybělo moc a zámek mohl být navždy ztracen. Byl na něj již zpracován demoliční výměr. Při bližším průzkumu zámecké budovy se však pod barokní omítkou našlo původní renesanční sgrafito. Tento objev zámek zachránil. Demolice byla zrušena a zámek naopak čekala rozsáhlá rekonstrukce, zaměřená právě na obnovu unikátního sgrafita, které pokrývá zámek nejen na vnějších zdech, ale také na nádvoří a komínech.

Po roce 1989 se zámek v rámci restitucí navrátil zpět do rukou původních majitelů, členů rodu Bubna Litic, sourozencům Adamu Bubna-Liticovi a Eleonoře Dujkové. Sourozenci se o majetek rozdělili v roce 2006, kdy se jedinou majitelkou zámku stala paní Eleonora Dujková, roz. Bubna-Litic Ta zemřela v roce 2018. V současné době se o doudlebský majetek stará její syn Petr Dujka. I díky němu je zámek v návštěvních hodinách nadále veřejnosti přístupný.