Rokokový zámek Stekník je plný maleb a vůně chmelu

Zámek Stekník vyniká v poměrně rovinaté krajině  díky svému situování na hraně mělkého údolí nad řekou Ohře. Jeho dominantu ještě zdůrazňují překrásné terasovité zahrady. Jak zahrady, tak zámek jsou ale až dílem mladšího období.

První písemná zmínka o vesnici Stekník pochází už z roku 1389.  Panské sídlo, popisované jako tvrz, se uvádí prokazatelně v roce 1539, kdy patřila k panství Kaplířů ze Sulevic. Kaplířové drželi Stekník až do začátku Třicetileté války, kdy jim byl za účast na stavovském povstání zkonfiskován. Královská komora ho následně prodala Adamovi z Valdštejna.

V roce 1681 kupuje zbytky vyhořelé tvrze bohatý žatecký měšťan Jan Jiří Kulhánek, později nobilitovaný do šlechtického stavu s přídomkem z Klaudensteina. Právě on nechal na místě staré tvrze vystavět zámek ve stylu vrcholného baroka.

K dalším významným stavebním úpravám došlo ve 2. polovině 18. století, za vnuka Jana Jiřího, kterým byl Jan František sv. pán z Klaudensteina. Zámek byl tehdy rokokově upraven a získal dnešní podobu.  

Díky výstavbě jižního křídla zámek dostal poměrně vyváženou dvoukřídlou dispozici. V západním křídle vznikl velký sál s balkónem a k severnímu konci staršího křídla byla připojena kaple Navštívení Panny Marie. Zámecké fasády jsou od té doby plasticky rozčleněny pilastry a rokokovým květinovým dekorem na supraportách, parapetech a pilastrech. Před západní průčelí předstupuje konvexní tříosý rizalit s balkónem a se štíty zdobenými rokokovými vázami. Za ním je v přízemí oválná sala terrena zaklenutá kupolí. Její strop je zdoben štukovým zrcadlem s malbou alegorie Umění a v nikách jsou malované alegorie Lásky. Poměrně unikátní jsou místní obrazy, které jsou tvarově uzpůsobené oblým tvarům stěn, takže se přizpůsobují oválnému tvaru prostory.

Kaple je obdélná se zkosenými nárožími a má obdélný presbytář. Kromě dalšího vybavení se v ní nachází hlavní oltář zasvěcený Navštívení Panny Marie, šest obrazů světců od Ignáce Raaba, obraz Nejsvětější Trojice a varhany.

Ze západní a jižní strany je zámek obklopen unikátní italskou zahradou na stupňovitých terasách zdobených rokokovými vázami a plastikami.

Jan František sv. pána z Klaudensteina získal v roce 1772 pro svůj rod hraběcí titul a 1775 posílil svůj stav spojením s významným hraběcím rodem Hohenembsů. Roku 1796 prodal Stekník, rytíři Antonínu Josefu Korbovi z Weidenheimu.

Na přelomu 19. a 20. století se majitelé zámku střídali, až jej zdědil švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu. Jeho potomci drželi velkostatek Stekník až do prosince roku 1949. Tehdy byl velkostatek Stekník, včetně zámku a mobiliáře, Československou vládou vykoupen v rámci tzv. Náhradové dohody uzavřené mezi Švýcarskou Konfederací a Československou republikou. Pozemky velkostatku Stekník byly následně rozparcelovány a samotný zámek začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístila depozitář obrazů.

Na lepší časy se zámku začalo blýskat až na konci 90. let, kdy byl převeden do správy Národního památkového ústavu. V nedávné době proběhla renovace zámecké kaple a tzv. piana nobile, na které navázala rekonstrukce západního křídla, kde byl v roce 2019 otevřen nový návštěvnický okruh, jenž prezentuje soukromá apartmá posledního majitele zámku švýcarského konzula Gerolda Déteindre.

Zámek je i letos přístupný a s chmelem ho již pojí pouze nekonečné lány této plodiny, které se rozprostírají všude kolem.