Vydejte se do Altamiry: "Sixtinská kaple pravěku" se opět otevře

Nadace, která se o prehistorickou památku stará, v lednu rozhodla, že jeskyni zpřístupní jednou za týden na 37 minut zhruba pětičlenné skupině návštěvníků. Omezené návštěvnické prohlídky se budou konat do srpna. Experti zároveň vyhodnotí dopad přítomnosti lidí na malby.

Ve čtvrtek si jeskyni prohlédne prvních pět šťastlivců vybraných náhodně mezi návštěvníky sousedního muzea. Celkově by se zkušebního projektu mělo zúčastnit 192 návštěvníků.

Zájemci budou před každou prohlídkou poučeni o přísném návštěvnickém řádu a budou si muset obléci speciální kombinézy, roušky a návleky. Během návštěv bude pečlivě kontrolována teplota vzduchu i skály, vlhkost vzduchu, obsah CO2 v prosakující vodě i množství mikroorganismů.

Plán na zpřístupnění jeskyně avizovalo ministerstvo kultury už před čtyřmi lety. Vyšlo tak vstříc požadavkům regionu Kantábrie, na jejímž území jeskyně leží. "Altamira je cenným aktivem, které nemůže ležet ladem. Prohlédnout si ji chce každý významný návštěvník," prohlásil tehdy předseda regionální vlády Miguel Ángel Revilla. Na nedostatek turistického zájmu si přitom oblast nemůže stěžovat ani navzdory zavřeným branám Altamiry – součástí muzea je totiž i přesná maketa jeskyně, a tu od roku 2001 navštívilo více než 2,5 milionu lidí.

Altamira se veřejnosti uzavřela v roce 2002 poté, co vědci na pravěkých malbách odhalili skvrny zelené plísně. Vinu připisovali změnám v citlivém mikroklimatu jeskyně, které způsobila kombinace světla, tělesného tepla turistů a vlhkosti lidského dechu. Mementem pro ochranu "Sixtinské kaple pravěku", jak se jeskynnímu komplexu přezdívá, je přitom osud obdobné francouzské jeskyně Lascaux, kterou napadly bakterie a houby. Cílem experimentu je zjistit, nakolik přítomnost lidí ovlivňuje stav prehistorických výjevů. Na podzim potom vědci své poznatky vyhodnotí.

V případě Altamiry se přitom nejedná o první radikální snížení počtu návštěvníků. Poprvé se uzavřela v roce 1977, když odborníci zjistili, že obrazy poškozuje oxid uhličitý z dechu obrovského množství návštěvníků. Po pěti letech se brána jeskyně otevřela, tentokrát ale podstatně menšímu množství turistů, informuje web CT24.

Primitiv přeci nemůže malovat

V roce 1868 jeskyni čirou náhodou objevil lovec z nedaleké vesnice, který se pokoušel vysvobodit ze skalní průrvy svého psa. Řekl o ní vlastníkovi pozemku Marcelinu Sanzovi de Sautuola, jehož velkým koníčkem byla prehistorie. Trvalo ještě několik let, než se don Marcelino vypravil do jeskyně poprvé. Jeho archeologický průzkum brzy přinesl ovoce. Nalezl celou řadu zajímavých předmětů, o nichž tušil, že by mohly pocházet z období paleolitu. Když mu pak na Světové výstavě v Paříži v roce 1878 celá řada odborníků potvrdila, že jeho nálezy by mohly být skutečně autentické, pustil se s velkou vervou do další práce.

Psali jsme: Německo hlásí unikátní objev: Bájný poklad Nibelungů nalezen?  

Dnes už nikdo o autenticitě jeskynních maleb v Altamiře nepochybuje. Nebylo tomu tak vždy. Marcelino Sanz de Sautuola byl sice o jejich pravosti přesvědčen, jeho hypotézu potvrdil i nejuznávanější španělský odborník v oboru paleontologie profesor Juan Vilanova, ale nedůvěřivost mezinárodní odborné veřejnosti se jim nepodařilo překonat. Do Altamiry se tehdy sjíždějí paleontologové z různých evropských zemí, především však z Francie, aby si proslulé jeskynní malby prohlédli; zůstali však skeptičtí.

Někteří dokonce označili dona Marcelina za podvodníka, protože se začalo povídat, že se v okolí Altamiry potuloval v době objevu jakýsi němý malíř, který by mohl být autorem maleb. Tehdejší věda se totiž nedokázala vypořádat s myšlenkou, že pravěký člověk, považovaný do té doby za naprostého primitiva, neschopného jakéhokoliv uměleckého projevu, by byl schopen tak úžasného estetického ztvárnění a opravdovosti, s jakou jsou proporce zvířat i náznak pohybu vyobrazeny, napsal server spanelsko.info.