Město bohů v Mexiku se pozvolna vrací k životu, turisté i místní jsou nadšeni

Cestou mrtvých, která se rozkládá mezi impozantní pyramidou Slunce a pyramidou Měsíce, pomalu postupuje stovka turistů s rouškami, poprvé od březnového uzavření komplexu vynuceného koronavirem.

Mezi mnoha většinou klidnými toulavými psy vypadají někteří turisté zasněně až omámeně, jako kdyby potkali přízrak některého dávného obyvatele tohoto města, největšího v předkolumbovské Americe. Vystavěno bylo asi 200 let před Kristem a v osmém či devátém století opuštěno.

Pro většinu z návštěvníků je to však první výlet poté, co mexické úřady rozvolnily preventivní opatření.

"Je to naprosto úžasné. Jsem tak spokojená. Je to ohromné. Všechno se mi zdá být tak obdivuhodné," svěřuje se osmnáctiletá Angelica Tellezová s očima zářícíma dojetím.

Dívka, které rouška stále padá z nosu, právě odmaturovala ve městě Guadelajara ve státě Jalisco na západě Mexika.

Úřady rozhodly o znovuotevření lokality v naději, že toto centrum, zanesené na seznamu světového dědictví UNESCO, přiláká denně na 3000 lidí. To je však jen 30 procent kapacity. Zároveň platí sanitární opatření a zákaz stoupat na obě pyramidy i chrám Opeřeného hada.

Mezi tisíciletými kameny se objevuje jediný čínský turista, obchodník Tony Tang, který žije v Kalifornii a zabývá se dovozem a vývozem spotřebního zboží. Původně chtěl letět 7. září do Egypta, ale jeho let byl pro nedostatek cestujících zrušen.

"Přijel jsem tedy do Mexika a prohlížím si jiné pyramidy. Je to neuvěřitelné," říká.

"Měl jsem hodně štěstí. Je úžasné, že to mohlo být v té době postaveno. Chtěl bych to vidět z větší blízkosti," říká Paul Rallo, turista z Barcelony. Soudí, že Mexičané jsou pečlivější než Španělé: než mu povolili vstup do lokality, změřili mu teplotu.

Polovina ze 110 obchůdků se suvenýry má povoleno otevřít. Nabízejí místní výrobky nejrůznějších forem, zejména mnoho předmětů hýřících barvami, a repliky pyramid, často vyrobené v Číně.

To rozhodně není případ sošek, které vystavuje místní umělec José Luis Fernández a které představují boha Slunce a bohyni Měsíce. Jak prohlašuje, sošky vyrobil z místního černého vulkanického kamene.

"Jaká je to pro nás úleva, že můžeme zase začít pracovat a vydělávat, abychom nakrmili rodiny," říká a nabízí své sošky po 800 pesos (asi 1120 Kč) kus.

Jedna obchodnice, která právě vytáhla železnou roletu, oprašuje regály, další energicky zametá před svým krámkem.

"Mám dojem, že se znovu vracím do života," říká jednapadesátiletý Moises Oliva, který přežil karanténu díky pěstování zeleniny na kousku půdy v sousední lokalitě San Francisco Masapas. "Přišla jsem s nadějí, že si u mě někdo něco koupí," svěřuje se osmapadesátiletá Lourdes Guerrová-Olivová, která též žije v San Francisco Masapas.

Poslední měsíce mohla žít z prodeje mozaikových oken, které sama vyrábí pro okolní kostely.