Staroměstský orloj - jeden v Praze, druhý v Soulu

Dlouhou dobu měli badatelé za to, že vzešel z řemeslné dílny mistra Hanuše v roce 1490. Až teprve výzkum historika a astronoma Zdeňka Horského po roce 1980 dokázal, že datace vzniku hodinového stroje spadá do doby o osmdesát let starší a podobu mu vtiskl Mikuláš z Kadaně. Další slavná jména, která se s výzdobou památky pojí, jsou Petr Parléř, jehož dílna se postarala o sochy kolem ciferníku, a Josef Mánes coby autor kalendářní desky z druhé půlky devatenáctého století. Od roku 1566 je věžní stroj plně mechanizovaný, do té doby bylo potřeba kalendářní desku denně posouvat ručně. V 18. století se nad pamětihodností vznášelo strašidlo zániku. Hodinový stroj chátral, turistům nepřipadal zajímavý a magistrát dokonce uvažoval, že orloj prodá do sběrného železa. Neblahého osudu pražskou pamětihodnost ušetřil univerzitní profesor Antonín Strnad. Zaktivizoval radní a přiměl je, aby do opravy stroje investovali.Další celkovou rekonstrukci musel jeden ze symbolů Prahy podstoupit po konci druhé světové války, kdy byl v rámci Pražského povstání rozsáhle poničen. Otcem nových figurek apoštolů se stal Vojtěch Sucharda. Původně si svou práci představoval odlišně: namísto dřevěných postav chtěl kovové, které by lépe odolávaly povětrnostním podmínkám, k apoštolům zamýšlel doplnit i Jidáše a Krista, aby mohl procesí světců zahájit a zakončit. Přál si také, aby se věžní rodina rozrostla o postavy znázorňující řemesla. Nic z jeho plánů se neuskutečnilo, zvítězila tradice. Problém v poválečných letech představovalo sehnání kvalitního řezbářského dřeva. Lipové špalky Suchardovi posílali zdarma obyvatelé celé země. Případné ohrožení orloje už dnes apoštolům neublíží, jejich originály jsou od roku 1976 uložené v Muzeu hlavního města Prahy a nad hlavami kolemjdoucích obíhají kopie.Přestože většina turistů zvedá s úderem "celé" hlavu k věži Staroměstské radnice především proto, aby si prohlédla průvod světců, z orloje lze odečíst mnohem více informací. Když oko sklouzne ze dvou oken, kudy křesťanští hrdinové procházejí, níže, narazí na astronomický ciferník. Ten ukazuje astronomické cykly, polohu Slunce a Měsíce i jaké znamení zvířetníku zrovna vládne. Pod ciferníkem se nachází kalendářní deska, poskytující dataci a informace o nepohyblivých křesťanských svátcích. Kolem informačních panelů orloje se může výletník potěšit pohledem na sochařskou výzdobu, bustu anděla a kohouta nad apoštolským defilé. K zajímavostem patří, že ciferníky s minutovými rafičkami přibyly k věžnímu mechanismu až později, protože v době vzniku orloje nikomu na drobných časových jednotkách moc nezáleželo.Orloj každoročně přitahuje tisíce turistů, kromě Prahy si mohou jeho bratra prohlédnout ještě v Olomouci, tam má ovšem specifickou podobu, kterou mu v padesátých letech minulého století vtiskl socialistický realismus. Namísto apoštolů tu defilují především dělnické profese. Mezi oběma nejvýznamnějšími zástupci českých orlojů je ještě jeden rozdíl; zatímco pražská varianta vychází z představy, že středem vesmíru je Země, olomoucká ctí model, kde centrální postavení zaujímá Slunce. Kdo by si chtěl užít Staroměstský orloj v exotickém prostředí, měl by se vydat do Soulu v Jižní Koreji. Uprostřed moderní městské zástavby tu již pátým rokem stojí přesná replika celé radnice i s věrným a funkčním modelem hodinového stroje. Jediný problém představuje fakt, že orloj je vždy konstruován s ohledem na pohyb nebeských těles vzhledem k danému místu. Nelze ho proto přenést na jiné místo bez přeřízení.