Zámek Tovačov se pyšní nejvyšší zámeckou věží u nás

Nevysoké návrší v jinak rovinaté krajině zaujala původně malá vodní tvrz či hrad. Opevněné sídlo nejspíše už od svých počátků spoléhalo na okolní mokřady, případně systém vodních děl – rybníků, které byly vystaveny na přítocích nedaleké řeky Moravy. Ostatně rybníky, vodní nádrže a příkopy se uplatnily i v mladších dobách existence zdejšího sídla.

Kdy a kdo zdejší opevněné sídlo založil, není jisté. V roce 1321 je Tovačov poprvé zmiňován a to jako zástava krále Jana Lucemburského ve prospěch Jindřicha z Lipé. Od něho jej brzy na to koupil Bernard z Lipnice a z Cimburka. Jeho potomci se zde usadili a začali se během 14. a 15. století psát jako Tovačovští z Cimburka.

Za jejich časů došlo k prvním významným úpravám, především pak na konci 15. století. Tehdy byl hrad přestavěn v pozdně gotickém duchu s prvky rané renesance. Iniciátorem těchto úprav byl Ctibor Tovačovský z Cimburka, který patřil k významným osobnostem v dějinách Moravy. V letech 1464–1469 vykonával funkci zemského sudího na Moravě, od roku 1469 až do své smrti v roce 1494 byl moravským zemským hejtmanem a v letech 1471–1479 zároveň i nejvyšším kancléřem Království českého. Není tedy divu, že si mohl dovolit úpravu svého sídla dle posledních módních trendů. Nehleděl však jen na pohodlí, ale také na obranu svého sídla, které v dané době získalo efektivní dělostřelecké opevnění s nárožními baštami.

Nedlouho po smrti Bernarda z Cimburka přišel nejen konec rodu Cimburků, ale i pomalý úpadek významu tovačovského zámku coby hlavního rezidenčního sídla. Poslední slávu zažil po té, co ho v roce 1503 koupil Vilém z Pernštejna. Tovačov byl během 4. generací pernštejnských majitelů dále renesančně přestavován a rozšiřován. Jejich éru připomíná například erb Jana z Pernštejna a jeho manželky na vstupní věži před prvním nádvořím. Vrchnost už zde ovšem trvale nesídlila. Vysoké dluhy a tlak věřitelů navíc přiměly Jana z Pernštejna Tovačov nakonec prodat.

Po krátkém střídaní majitelů se vlastníkem zámku a panství stal rod Salmů. Právě za nich se zámek počínaje 17. stoletím stal opět hlavním a výstavným rezidenčním sídlem. Jejich časy připomíná především bohatě zdobená barokní zámecká kaple. Salmové také obnovili masivní opevnění zámku, obklopené nadále soustavou rybníků a vodních příkopů.

Jejich éra skočila v roce 1715, kdy panství získali noví majitelé Petřvaldští z Petřvaldu. Ti však sídlili jinde, konkrétně na zámku v Buchlovicích. Ve 2. polovině 18. století měl zámek opět jiného majitele, hraběte Františka Josefa Küenburga. Ten sice zámek rozšířil o přístavbu severního křídla, další stavební akce už ale zůstaly pouze na papíře. Kvůli trvajícím dluhům zámek začal chátrat. Jeho potomci nakonec v 19. století přesídlili na zámek ve Střílkách.

Poslední významnou kapitolou v dějinách zámku bylo až období přelomu 19. a 20. století, kdy jej koupil židovský průmyslník David Guttman. Ten v dané době přistoupil k rozsáhlé přestavbě zámku. Původní renesanční zámeckou věž, vystavěnou za Ctibora Tovačovského z Cimburka, zvýšil na současnou výšku tak, aby byla vyšší než věž nedalekého kroměřížského zámku. Věž tak dosáhla svých závratných 96 m.

Zámek dostal z větší části dnešní novorenesanční podobu. Jejím autorem byl prostějovský architekt Max Fleischer. Asi nejslavnějším a nejkrásnějším dílem této doby je nové zámecké křídlo se vstupním schodištěm napodobujícím schodiště vídeňské opery. V okolí zámku byl také založen anglický park.

Posledním soukromým majitelem tovačovského zámku byl Wilhelm Hermann Guttman, který kvůli židovskému původu v roce 1939 emigroval do Švýcarska. Po skončení druhé světové války jednal s československými úřady o navrácení majetku, ale bezúspěšně.

Po vyhlášení protektorátu v zámku sídlila Říšská pracovní služba a zámek se stal centrem germanizace celé Hané. Sloužil Němcům také jako rekreační středisko. V roce 1945 převzalo správu velkostatku československé ministerstvo zemědělství. Pro státní úřady byly prioritou okolní lesní porosty, zatímco o zámecký areál žádná instituce nejevila zájem. Až v 50. letech minulého století zde byla umístěna muzejní expozice a obřadní síň. Na lepší časy se zámku začalo blýskat až v nedávné době, kdy v rámci jednotlivých etap objekt prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Jeho instalované prostory je tak možné opět navštívit.