Zemřel Vasil Demjan, jeden z posledních bojovníků od Sokolova a Dukly

"Se smutkem jsem přijal zprávu, že ve věku 97 let zemřel jeden z posledních veteránů východní fronty poručík v.v. Vasil Demjan, účastník bojů o Sokolovo a na Dukle. Čest jeho památce!" uvedl Metnar na twitteru.

Se smutkem jsem přijal zprávu, že ve věku 97 let zemřel jeden z posledních veteránů východní fronty poručík v.v. Vasil Demjan, účastník bojů o Sokolovo a na Dukle. Čest jeho památce! pic.twitter.com/5InHZamqWe

Podle mluvčího ministerstva obrany Jana Pejška veterán zemřel 29. května, rodina o jeho smrti úřad informovala ve středu. Pohřben bude v pátek v 14:15 v motolském krematoriu.

Podle projektu Paměť národa se Demjan narodil v listopadu 1921 v obci Vyšný Verecký na Podkarpatské Rusi v zemědělské rodině. Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem v březnu 1939 byl nucen vstoupit do maďarské polovojenské organizace Levente. V březnu 1940 odešel s kamarády do Sovětského svazu za lepším životem. V SSSR byl odsouzen na tři roky za ilegální překročení hranic a skončil v gulagu na Sibiři. Propuštěn byl v listopadu 1942, kdy se rozhodl vstoupit do tvořících se československých vojenských jednotek.

V Buzuluku prošel krátkým výcvikem a byl zařazen jako pomocník lehkého kulometu do 2. roty 1. československého samostatného polního praporu na obranu Sokolova. Ukrajinské Sokolovo bylo prvním místem bojového nasazení československé bojové jednotky v SSSR. Jejím úkolem bylo bránit proti německé přesile postavení u řeky Mža. Demjan tam byl raněn střelou do obličeje a utrpěl průstřel pravé ruky.

Po vyléčení byl zařazen do Rudé armády, absolvoval ženijní výcvik a v roce 1944 se účastnil kurské ofenzivy jako pomocník těžkého kulometu, kde byl opět raněn. Po vyléčení se dostal do minometné roty 1. brigády, se kterou se účastnil karpatsko-dukelské operace. Jako člen strážní roty bránil sanatorium ve Vyšných Hágách proti Hlinkově gardě.

Po válce hlídal odcházející sudetské Němce a následně působil ve strážním oddílu mezinárodní organizace Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA). V letech 1947 až 1949 působil jako dozorce ve Valticích, na okresním soudu v Mikulově a na Pankráci, kdy byl z pozice dozorce propuštěn. Našel si práci jako dělník a tiskař v pražské Pergamence, kde setrval až do důchodu v roce 1976.

Byl oceněn československou Sokolskou medailí a sovětskou medailí Za vítězství nad Německem. V roce 2017 byl jmenován do hodnosti poručíka ve výslužbě.

Demjan byl dlouholetým členem Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu.