Dálniční tabule mají málo údajů

Ústřední Automotoklub ve spolupráci se zahraničními partnery zpracoval tabulku s 13 otázkami ohledně fungování systému. Podle ní má Česko dva velké handicapy: nezobrazování objízdných tras při kolonách na dálnicích a absenci cizích jazyků. Doporučit objížďku nedokážou už jen tabule na Maltě a ve Slovinsku. Informace jsou přitom pro řidiče životně důležité. Právě při zácpách a zúženích vzniká řada dopravních nehod.V cizině tabule také dokáží upozornit na nebezpečná místa na silnicích, v Česku tuto funkci plní občas jen plechové značky. Ve vstřícnosti k řidičům by se ministerstvo dopravy mohlo učit od severských zemí. Tam systému fungují podle průzkumu nejlépe. Ve Finsku zobrazují dálniční tabule údaje dokonce ve švédštině a ruštině. V Česku se objeví jen výjimečně angličtina. Například při hromadných nehodách na dálnici. Drtivé většině informací ale zahraniční řidiči nerozumějí. Česko je přitom evropskou tranzitní zemí a cizinců se na silnicích pohybuje hodně. "Řidiči se mohou orientovat podle světelných piktogramů, které textové informace na tabulích doprovázejí," doporučuje Jaroslav Zvára, koordinátor Jednotného systému dopravních informací, který tabule provozuje. Angličtina na tabulích je podle něj zbytečná i proto, že řidiči používají vlastní autonavigaci.Z průzkumu ÚAMK vyplývá, že pouze v rodném jazyce poskytuje informace v Evropě jen šest zemí z 19 oslovených. V Česku je hlavní problém v tom, že ani ministerstvo dopravy nemá jasný názor na to, co má na cedulích být. Přesné instrukce nedávají ani tuzemské zákony. Dalším problémem dálničních tabulí je cena. Společnost Kapsch dokončuje zakázku na instalaci tabulí, kterou získala v roce 2007 od exministra Řebíčka v dodatku smlouvy k mýtnému. Jedna cedule stojí podle firmy 8 až 12 milionů korun. V době, kdy Aleš Řebíček dodatek s Kapschem podepisoval, budovala obdobný systém Praha. K cedulím sice nemusela vést kilometry kabelů, ale jejich princip je stejný. Rozdíl je ovšem v ceně. Prahu jedna tabule stála 800 tisíc až 2 miliony.