Horníci do penze dřív? MPSV souhlasí, resort financí rázně proti

Horníci už mají nyní možnost jít do důchodu dřív, a to nejméně o pět let. Museli ale pracovat pod zemí už před rokem 1993 a do konce roku 2008 museli mít odpracován určitý počet směn - několik tisíc. Ti, kteří nastoupili do dolů až od roku 1993 a nefárali dostatečně dlouho, podmínky nesplňují.

Ministerstvo navrhuje hraniční datum "1. ledna 1993" ze zákona vypustit. Do dřívějšího důchodu by tak mohli chodit i lidé, kteří nastoupili do dolů až po tomto termínu. Rozšíření okruhu těch, co by měli nárok na starobní penzi o několik let dřív, žádaly hornické odbory. Podle nich by zmírnění důchodových pravidel mohlo pomoci řešit "dopady hrozivé sociální situace společnosti OKD".

Ministerstvo financí bylo při předběžných konzultacích proti. Podle něj by se případná nezaměstnanost části horníků neměla upravovat dřívějším důchodem pro všechny, co pracují v podzemí. Úpravu považuje resort za nepřijatelnou a doporučil hledat jiné řešení.

Podle ministryně práce Michaely Marksové Tominové (ČSSD) by ale dřívější penze pro část horníků naopak řešením být mohla. "Jestli by se důl částečně či úplně zavřel, nikdo jiný než stát nemůže pomoci udržet sociální smír. Podle mě je lidsky důležitější dát peníze do Moravskoslezského kraje, aby lidé mohli zůstat alespoň trošku v nějaké pohodě, než třeba postavit část dálnice," míní ministryně.

Během období komunismu zažívali horníci ve srovnání s dneškem zlaté období, šlo o režimem protežované povolání. Stačí se podívat na průměrné mzdy, podle údajů ČSÚ měli horníci vyšší průměrnou mzdu než např. lékaři. Snáze se také dostali k bydlení a měli i další výhody: častější rekreace nebo snazší přístup k nedostatkovému zboží. Ostatně komunistický režim razil slogan: "Já jsem horník, kdo je víc", píše web CT24.

Po únoru 1948 komunisté v Československu přehodili výhybku a začali klást důraz na těžký průmysl – a ten potřeboval uhlí. Proto režim příliš nemluvil o negativech hornického povolání: častých úrazech či úmrtích a zdravotních následcích kvůli dlouhodobému pobytu v prašném prostředí. Naopak se prezentovaly příběhy úspěšných, kteří překonali plán.

Mohutným útlumem prošla po Sametu zejména těžba méně kvalitního hnědého uhlí, toho se ještě v roce 1990 vytěžilo přes 70 milionů tun, v průběhu 90. let však těžba klesla o celých 40 procent. U černého uhlí nebyl propad tak drastický – šlo asi o 27 procent. Černého uhlí se totiž vytěžilo méně už před revolucí.

Horníci měli ve srovnání s jinými povoláními výhody i po roce 1989. V závislosti na počtu odpracovaných let měli nárok na věrnostní příspěvek (maximálně 6 200 Kč hrubého ročně) a také na zvláštní příspěvek pro ty, kteří z dolů odešli předčasně ze zdravotních důvodů, případně už splnili počet let, kdy mohli pracovat v prostředí s vysokou prašností. Tento příspěvek se vyplácí měsíčně a jde o 1 500 – 1 900 Kč. Ministerstvo průmyslu ho chtělo v roce 2011 zrušit, protože už prý pominuly důvody pro jeho vyplácení a zaměstnanci v ostatních odvětvích ho nepobírají. Odbory ale vládu přesvědčily o odkladu rušení.