Úřady práce manipulují s dávkami. Lidem nepomáhají a neříkají pravdu

Česká televize upozornila na případ psycholožky Aleny, která neplánovaně otěhotněla chvíli poté, co podala výpověď. Partner ji opustil a Alena skončila v azylovém domě na podpoře.

Ve vysokém stupni rizikového těhotenství šla na úřad práce Prahy 5 požádat o pomoc v hmotné nouzi, na místo toho ale byla poučena pracovnicí úřadu o tom, že těhotenství se má plánovat. Podle jejích slov na ni pracovnice dokonce křičela.

Až od Poradny pro ženy se dozvěděla, že na úřadě mohla požádat o příspěvek na bydlení a také o dávky v hmotné nouzi nebo o dietu v těhotenství a při kojení. Úřad jí tyto informace zatajil.

A očividně nejde o jediný případ. "Naše klientky často přicházejí s tím, že nevědí, jestli mají na určitou dávku nárok, nebo nemají, a že na úřadu práce nedostaly relevantní informaci, nebo že tam na ně byly prostě nepříjemné," uvedla sociální pracovnice Zuzanu Fischerová.

Reportérky pořadu 168 hodin oslovily tři bývalé pracovnice úřadu a z jejich výpovědí vyplývá, že péče o lidi v nouzi není ani zdaleka prioritou úřadu. "Není to dobré i ze strany nadřízených. Protože účelem je mít co nejmenší počet dávek, ne starat se o klienty a pomoct těm lidem situaci řešit," uvedla jedna z nich.

"Stávalo se, že přišel někdo s nějakým požadavkem zeptat se, jestli má nárok na tu a tu dávku. A bylo mu hned řečeno, ne nemáte, na shledanou," popsala druhá. "Neposkytovat, vymlouvat, neříkat," potvrdila další bývalá pracovnice.

Důležité není pomoci lidem v nouzi, podle bývalých pracovnic se hlavně hledí na to, kolik se na dávkách ušetřilo. "Je tam tlak shora, aby se šetřilo. Na základě toho, že se ušetří, jsou vyšší pracovníci odměňováni," vysvětlila bývalá pracovnice. 

Podobný tlak podle České televize panuje i ze strany kolektivu, protože pokud se rozdávají dávky nebo se radí klientům, na co mají nárok, řeknou si to mezi sebou to stejné chtějí po ostatních kolezích.

Mluvčí Generálního ředitelství Úřadu práce Kateřina Beránková v reakci na zjištěné skutečnosti uvedla, že pokud má klient nebo zaměstnanec pocit, že něco není v pořádku, nebo se mu nelíbí postup ze strany úředníka, má se obrátit na vedení kontaktního pracoviště a podat stížnost.

Kanceláři ombudsmana, kam stížnosti na úřady práce chodí, to ale vidí jinak. "Když se zeptáme daného úřadu práce, tak je to tvrzení proti tvrzení. Vlastně se to popře, že tam ten který člověk vůbec byl. Nebo o tom není žádný záznam, žádný důkaz o tom, jak ta situace vlastně proběhla," uvedl Jiří Hrubý, vedoucí odboru sociálního zabezpečení Kanceláře veřejného ochránce práv.

Úřady ale v některých případech nevedou o jednání s lidmi v nouzi záznamy a dokonce jim zakazují pořizovat si vlastní. Na to ale ze zákona nemají právo.