Veronika Vrecionová: Nejlepší ochranou zemědělské půdy je hospodaření rodinných farem

Osobně chápu obavy zemědělců z toho, že se zemědělská půda stane předmětem investic a následného vlastnictví nezemědělských a obtížně vlastnicky identifikovatelných subjektů, o nichž dnes nikdo nedokáže říci, jak chtějí s nakoupenou půdou naložit a proč jí chtějí vlastnit. Forma ochrany zemědělské půdy tak, jak si to představuje Agrární komora ČR, tedy plošné a zákonem vyžadované předkupní právo pro nájemce zemědělské půdy, je ale nepřijatelná.

Řešení, a to nejen jako zachování práv vlastníků půdy, ale i jako žádoucí změna ve prospěch české a moravské krajiny, samozřejmě existuje. Takovým řešením je rozvoj a podpora rodinných farem, které z podstaty věci nebudou svou půdu nikomu prodávat. Budou se také o ni svědomitě starat, protože své farmy a půdu potřebují předat další generaci rodinných příslušníků tak, aby mohli jejich nástupci pokračovat v práci svých předchůdců. A navíc je v jejich zájmu udržet půdu úrodnou, tudíž se budou snažit hospodařit co nejšetrněji. Je to přece jejich majetek. Čím více zemědělců, především z kategorie rodinných farem, bude na své zemědělské půdě hospodařit, tím nižší je riziko nákupu takové půdy kýmkoli. České zemědělství proto musí co nejrychleji přejít od současného převážně nájemného způsobu hospodaření na vlastnický způsob hospodaření. K tomu však nebylo a není dostatek politické vůle.

Existence a způsob hospodaření rodinných farem rozhodně není můj výmysl. Stačí se podívat do okolních evropských zemí, kde tento model funguje spolehlivě. U nás bohužel díky tvrdé kolektivizaci 50 let minulého století byly tyto přirozené vazby zcela přetrhány a od roku 1989 se jen pomalu posunujeme správným směrem. V případě přijetí této neuvěřitelné předlohy by se naše zemědělství vrátilo téměř do dob kolektivizace.

Veronika Vrecionová