Volby ’14 jsou bohužel už zase o Babišovi

Před loňskými parlamentními volbami jsem zde vyvěsil osobní "žebříček volitelnosti", který si získal vysokou čtenost, odkazovanost a hutnou diskusi (měl, pro zajímavost, přes 30 000 přečtení). Nové volby lákají k novému žebříčku, ale tomuto pokušení podlehnu. Přece jenom volby do samosprávy (senátní dávám zatím stranou) rozhodují o desítce tisíc samospráv, tedy převážně o samosprávy vesnic a malých městeček, kde skutečně žádné "top ten" nelze prezentovat a kde se o stranictví neuvažuje.

Ale ne právem.

Strany mají smysl i na poslední dědině

Komunální politici s oblibou dávají do placu lidová moudra, že opravená silnice není levicová ani pravicová a podobně. Tím nám chtějí sdělit, že politické strany a postoje jsou na dědině k ničemu, že rozhoduje "jak dobře dělá starosta/zastupitelstvo svou práci".

Zčásti ano a zčásti ne. Ve vyspělých demokraciích zpravidla existují dva silné ideové proudy, reprezentované stranami: napříč Evropou jsou to proudy "křesťansko-konzervativní", a "sociálně-demokratický". Oba s sebou nesou podobné, blízké nazírání na  svět, které je možné promítat i do péče o malou polis, o městečko či vesnici. Hlas pro starostu dvoutisícového městečka podle jeho stranické příslušnosti by měl být hlasem pro určitý směr rozvoje tohoto městečka. Mělo by tomu totiž tak být, že to, že kandidát na starostu je bezúhonný, čestný a schopný manažer je naprostou samozřejmostí - že takový je kandidát strany té i oné, a že hlasy se dávají právě podle "světonázoru" místního voličstva. Park nebo supermarket? Obecní byty pro chudé nebo je raději vytlačit pryč? Víc kultury nebo nová silnice k fabričce místního podnikatele? Rozvoj duchovní, nebo ekonomický? Cizinec je našinec, cizinec není našinec? A tak dále.

K takovému vnímání ale je u nás ještě hodně daleko. Starosta prostě je "fajn chlap", případně "ten nekrade", a hlavně - což je bráno jako velká výhoda a kladná vlastnost! - "je nezávislý".

Z té předlouhé cesty k demokracii jednoho bolí hlava.

Dejme pro tuto chvíli malá města a vesnice. Jde též i o největší města, kde Praha hraje speciální a velkou roli (byť trochu hypertrofovanou - jestli bude pražský primátor TOPkař nebo Babišovec je skutečně irelevantní pro kohokoli, kdo nežije tam, kde je blaze), a jde i o kraje, o krajská zastupitelství a krajské hejtmany.

Ať to není dlouhé, rozdělíme si kandidující na tři skupiny. V první budou staré strany. V druhé bude Babiš. Ve třetí bude ze zbytku světa to, co je významné.

Nezavrhujte staré strany

Pro přehlednost: řadím sem ODS, TOP 09, ČSSD a KDU. Komunisté byli, jsou a budou v autu a nezaslouží si už ani písmenko navíc.

Tyhle staré strany si nezaslouží zavržení. Moc nás v uplynulém období nepotěšily, ale ani vysloveně nezklamaly. Mají své lepší i horší lidi, lepší starosty, horší starosty. ČSSD má svého Humla, TOPka Laudáta, ODS zase Bendu - ale vedle nich i kandidáty přijatelné a rozumné. Pokud by měl člověk zavrhovat stranu kvůli jedinému člověku, nemohl by volit vůbec nikoho.

Speciální zmínku si zaslouží ODS. Je dost pravděpodobně v kómatu, ze kterého se už neprobere - kromě zničené pověsti, která se ale dá za pár let práce napravit, má dluhy, které čas nesmyje. Dluhy se zaplatit musí a úroky naskakují. ODS je pravděpodobně "v defaultu" - nízká procenta znamenají nízké příjmy na státním příspěvku, sbírka dá pár set tisíc, možná milión. Jak vůbec vypadá zkrachovalá strana? Bude ustaven nucený správce, který začne dražit - logo za pět tisíc, poprvé, podruhé, potřetí, hlava Petra Fialy, vyvolávací cena dvě stě korun, hlava Petra Blažka, zdarma i s odvozem, nikdo se nehlásí?

ODS je ale současně stranou stovek dobrých starostů a tisíců dobrých zastupitelů. Ne každý ódéesák krade - není žádný důvod si myslet, že v řadách ODS je procentuálně víc zkorumpovaných lidí než u sousedů v topce, soc-dem a u lidovců. ODS se o cosi snaží a lidé, kteří v ní byli jen kvůli kšeftům, jsou už víceméně pryč (přeskočili na jiné hostitele či se o to snaží), protože ODS už má jen zlomek vlivu. Volit ji ovšem nebudu - kdo bude, nezaslouží si ale opovržení.

Strana Andreje Babiše

ANO má za sebou osm měsíců účasti ve vládě. Ještě ne dostatečná doba na vystřízlivění z "prostě-makáme", jak bohužel ukazují volební preference – ale také ne dostatečná doba něco opravdu změnit. Vysvědčení se ale za pololetí ve škole dává, zde tedy je.

Sliby, že se bude stát řídit jako firma, se nenaplnily - či se nijak viditelně neprojevily. Babiš hovořil o 200 miliardách, které se ve státě promrhají - je tedy na místě se ptát, jak jejich mrhání obrátil v příjem do státního rozpočtu. Či spíše, ať na něj neklademe nesplnitelné požadavky – neukázal, kde skutečně jsou a kde v budoucích třech letech u vlády penězotoky napraví a ucpe. Zatím se nic z toho neděje. Dramaticky se prezentují nalezené tiskárny kdesi na ministerstvu, které netisknou - to jsou ale drobné, které možná pomohou v p.r., úspory ale veškeré žádné. Naopak se bude úředníkům přidávat, protože je to "potěší před vánoci". Verdikt: Babiš neni lepší Kalouska. Ne ve finančním řízení státu - je ale lepší v prezentaci svých výsledků. Tam kde Kalousek "nasíral", umí Babiš svou lidovostí stále cosi sdělit, až přesvědčit.

Je navíc dobré si všimnout, že Babiš ponechal naprostou většinu Kalouskových opatření a reforem v platnosti - změnila se jen nepatrná kosmetika (poplatky ve zdravotnictví atd.), která nic nepřinese. Nemocnice přijdou o peníze, které jim stát naleje z toho, co z lidí vytahá prostřednictvím daní. Kdo se raduje, že ušetřil, je naivní.

Slib, že "nebudou jako politici" a že "budou makat" se rovněž nějak viditelně neprojevují. Jestli makají, pak makali i jejich předchůdci, protože výsledky jsou stejné. Jestli říkali, že nebudou jako politici, ukazují, že naopak politiky jsou - ve Sněmovně i v koalici dokáží manévrovat jako zkušení političtí harcovníci. Ve Sněmovně navíc utvořili "tichou koalici" i s členy Úsvitu a KSČM a zcela tím vyblokovali pravici (TOP a ODS): ve velkém množství hlasování tak v jedné řadě hlasuje levičák v soc dem, gangster z KSČ, nacista z Úsvitu a podnikatel z ANO, jen proto, aby byla topka s ODS poražena na hlavu. Pozoruhodné a nemělo by být zapomenuto.

Je tu ale i druhá strana mince. Babiš se zatím neprojevil jako "Vít Bárta č. 2", tedy jako člověk, který využije vládnutí jen k větším kšeftům pro svůj Agrofert. Jsou zde určité náznaky (dotace do zemědělství, zelená nafta), ale není to ani významné, ani přesvědčivé. Babiš je samozřejmě o dva řády chytřejší než Bárta: nebude brát bezostyšně a plnými hrstmi, stačí, když jako kormidelník státní kasy jen tu a tam pootočí kormidlem o jednu čárku. I to mu může dát miliardy, aniž si toho nikdo všimne.

Současně se dá říci, že ačkoli Babiš ve vládnutí neexceluje, nedělá vyslovené průšvihy. Stále platí, že se obklopuje schopnými lidmi, kteří působí nezávisle. Stále platí, že se jím koupená média nepřeměnila v hlásnou troubu ANO a Agrofertu. Stále ještě budí dojem, že mu jde o věc.

Přesto ale ANO je méně volitelné než kterákoli z tradičních stran, a dokonce je méně volitelné než před parlamentními volbami. Tehdy jsme absenci politického programu mohli omlouvat tím, že strana je mladá a teprve se profiluje, a že byly předčasné volby, tedy že program "nestihla". Ale uplynula už dlouhá doba a ANO je stále "nepolitickou politickou stranou" (fakticky hnutím, ale to je samozřejmě jedno). ANO zcela záměrně neudělalo jediný krůček k ideovému vymezení - stále se domnívá, že tím, že se nepřihlásí k jakémukoli světonázoru, když se bude prezentovat tak, že "jsou to profíci co makají", tak mu to přinese voliče. A bohužel - přinese, jak je vidět z preferencí.

Závěr mám v tomto jasný. K tomu, aby ANO bylo volitelné, je potřeba překonat dvě zásadní překážky:

1)    Hnutí se musí přihlásit k politickému, ideovému světonázoru či si jej musí vytvořit, a samozřejmě jej pak prosazovat. Dokud toto nebude, je ANO stejně volitelné jako Okamurův Úsvit - tedy nula a nikdy.

2)    Hnutí se musí vnitřně demokratizovat - nebránit se přijímání členů a veškeré rozhodování postavit na rozhodnutí členské základny zdola, tak jako je tomu u všech normálních stran. Což znamená, že o tom, kdo bude předsedou, kdo bude na kandidátkách, kdo bude v nejvyšších exekutivních funkcích strany bude rozhodovat členstvo – nikoli pan Babiš. Dokud toto nebude, nejedná se o politickou stranu, ale o chalífát.

Černí koně vzadu

Je samozřejmě dobře, že preference Okamurova Úsvitu klesají někam k procentu či dvou. Okamura by nestál za další zmínku kromě jedné: všimněte si, že v okamžiku, kdy dosáhl skvělých procent a tedy stopadesáti miliónů státního příspěvku, které si v následujících letech nastrká do kapsy asi sedm lidí, aniž jim v tom kdokoli zabrání, zcela legálně a regulérně, prakticky ustal v aktivitách a není ho vidět, stejně jako jeho sedmičlennou kvazistranu. Okamura sice není dobrý podnikatel - měl šanci dvacet let něco napodnikat a nic nenapodnikal - je ale dostatečně chytrý, aby věděl, že v následujících volbách z parlamentu zase vyletí a že je zbytečné se snažit a utrácet peníze. Lepší je je už jen konzumovat či si je schovávat do strožoku pro horší časy.

Z dalších stran je nejzajímavější - a bezpochyby nejvolitelnější - dvojice Zelených a Pirátů, kteří navíc semtam utvořili chytře koalice. Dává to smysl: ideové rozdíly mezi nimi nejsou úplně významné a pro komunál se ještě více zmenšují, stírají. Piráti dospívají a Zelení jsou  rozumnou, moderní a nezkorumpovanou stranou od doby, co je sleduji. Koalice P+Z je tedy pro mě jasnou volbou tam, kde je, a tam kde jdou oba samostatně, preferuji Zelené: jsou přece jen vyspělejší, mají už dostatek politiků, kteří si vyzkoušeli "komunál" a kteří v něm navíc uspěli.  (Zejména silné je to v "mém" Brně, kde je jejich kandidátka extrémně kvalitní.). Vím že se opakuji, ale vydržíte to: to, že nesouhlasíte s tím nebo oním bodem v programu dané strany, by nemělo přehlušit skutečnost, že jednak s většinou ostatních bodů souhlasíte a jednak, že strana a její lidi nejsou ušpinění, že má silné vnitřní protikorupční mechanismy, že nekáže vodu a nepije víno.

Poslední zmínka patří koalicím, tedy ne-koalování. Pohled na třicet různých tváří jednoho města, které říkají, že "jako primátor/ka udělám to a to" je neveselý, truchlivý. Devadesát pět procent těchto "budoucích primátorů/ek" nemá nejmenší šanci a oni to dobře vědí. I jejich hnutí získají tu jeden flek v zastupitelstvu, tu dva - nic významného, nic vlivného.

Nejsme stále schopní dohody a kompromisu. Je to buď-anebo: buď všechno, nebo nic, logický výsledek pro skoro všechny je pak skoro nic. Nejsme schopní se dohodnout, pokud se lišíme v pěti procentech názorového spektra. Nejsme schopní pochopit, že vždycky budou názorové rozdíly a že to je jen přirozené a správné, protože nejsme všichni lidé, kteří vypadli z jednoho kadlubu. Nejsme schopní v případě, že na otázku "je víc toho, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje", odpovíme Ano, říci - tak se tedy spojme. Ponechejme si rozdílné názory, ale dohodněme se, kdy budeme vzájemně respektovat názor toho druhého. A vydržme to spolu po celé volební období. Jak hrozně moc nám tohle nejde!                                                             Článek původně vyšel na webu Bloc.cz