Za komunismu nebyla svoboda na nule, tvrdí Klaus

"Ač jsem v širším významu tohoto slova asi také intelektuálem neboli člověkem živícím se idejemi a jejich šířením, vždy si připomínám slavný Hayekův výrok, že intelektuálové jsou 'dealeři s použitými myšlenkami'. Mne tato jeho slova neurážejí," píše Klaus k tématu intelektuálů v politice.

Otázka zněla, jaká je vlastně politická role intelektuálů. "Mým prvotním impulsem bylo říci, že žádná, resp. že není v ničem specifická. Role intelektuála v politice – mimochodem, to není přesně definovaná skupina lidí, neexistuje žádný seznam účastníků, volené orgány nebo členské příspěvky – nemůže být v demokratické zemi v ničem odlišná od role libovolného občana, který se chce či nechce angažovat v politice," míní Klaus.

Situace v České republice je podle něj specifická, protože si zde prý intelektuálové tradičně osobují hrát jinou roli než ostatní. "Říkám tradičně, ale právě v listopadu 1989 to vypadalo výrazněji než kdykoliv jindy. Možná však, že intelektuálové ani tehdy o nic větší roli než jindy nehráli, ale podařilo se jim vytvořit dojem, že hrají. To byla primárně zásluha Václava Havla a lidí kolem něho," vysvětluje.

Klaus zmiňuje také tehdejší "nepolitickou" politiku, útoky na politické stranictví či odstrkování demokracie parlamentního typu na vedlejší kolej. "Už první svobodné volby v červnu 1990 to naštěstí vrátily tam, kam to patří, a nedovolily 'intelektuálům" zvítězit,' říká.

Pocit svobody je relativní

Dále odpovídá na otázku, týkající se míry svobody před a po listopadu 1989.

"Dnes máme systém politické a ekonomické svobody (samozřejmě s různými omezeními), dříve byla nesvoboda. Svobodnější jsme před rokem 1989 určitě nebyli," míní.

Zamýšlí se ale nad vývojem svobody. "Určitě se v diskusi o její míře nepohybujeme na stupnici nula až sto. Ani v komunismu nebyla svoboda na bodě nula, a ani teď není na bodě sto," tvrdí. Kdykoli se prý i za dob komunismu míra svobody lehce zvýšila, žili lidé s lepším pocitem, přestože to bylo v rozporu s celkovou náladou tehdejší doby.

"Dnešek nám – při nekonečně vyšší míře svobody – může dávat pocit úplně jiný. Je to vždy relativní," dodává.

Mediokracie je silnější než politici

Na závěr odpověděl na otázku o změně vztahu mocných a bezmocných za posledních 25 let. "Přijmout ji znamená přijmout terminologii a styl uvažování Václava Havla a dalších podobně politicky korektních lidí současnosti. Dělit lidi na „mocné" a 'bezmocné' je populistická hříčka, a jestli měla nějaké opodstatnění v éře komunismu, teď už žádné opodstatnění určitě nemá," soudí Klaus.

Pokud by měl tuto terminologii přesto přijmout, říká, že se změnili ti mocní. Zatímco dříve byly prý za mocné považováni představitelé komunistické špičky, dnes jsou podle něj představitelé mediokracie (celebrity, mediální elita) mocnější než politici.

"Dnes jsou mocnými, asi stejně jako tomu bylo v minulosti, představitelé našich bezpečnostních složek. Mocní jsou i zástupci některých velvyslanectví, i když jsou to jiná velvyslanectví než dříve. Dříve byla mocná Moskva, dnes je mocný Brusel (a spolu s ním Berlín a Washington)," jmenuje Klaus.

"Cítím se jako občan post-komunistické země, která se nachází v post-demokratické Evropě. I to bychom si měli při úvahách o naší současné míře svobody dobře uvědomovat," dodává na závěr.