Čína záběry katastrofy v Nepálu cenzuruje. Ven nepustí videa ani výpovědi svědků

Čínský komunistický režim sice zahájil rozsáhlou záchrannou operaci a prezident Si Ťin-pching svolal mimořádné jednání k koordinaci pomoci, mediální obraz události je však přísně kontrolován. Historicky citlivý region Tibetu, který Čína obsadila v 50. letech minulého století, vyvolává u cenzorů vždy zvýšenou pozornost. Všechny informace podléhají schvalování, což znemožňuje získat objektivní přehled o skutečných dopadech pohromy na místní obyvatelstvo.

Státní média sice podle BBC průběžně zveřejňují aktualizované počty obětí a informují o rizicích přetečení vzniklého zahrazeného jezera, chybí však jakékoliv osobní výpovědi přeživších či přímá svědectví z místa neštěstí. Zprávy ze zasažené oblasti se omezují výhradně na záběry záchranných složek v těžkém terénu. Pokusy kontaktovat obyvatele v Tibetu jsou i v běžných obdobích extrémně složité a navázat spojení s tamními rodinami je v současnosti téměř nemožné.

Omezení se týkají také práce zahraničních novinářů, kteří do Tibetu nesmějí cestovat bez oficiálního povolení čínských úřadů. V den, kdy celosvětová média informovala o katastrofě jako o hlavní zprávě dne, zahájila čínská státní televize svůj hlavní zpravodajský blok informací o vydání nové knihy prezidenta Si Ťin-pchinga. Zahraniční zpravodajové jsou tak odkázáni pouze na sporé oficiální materiály vydávané státními orgány.

Postup pekingských úřadů však neznamená, že by vedení země situaci podceňovalo. Do zasaženého regionu byl neprodleně vyslán čínský premiér Li Čchiang, aby dohlédl na odstraňování následků, což představuje u takto vysoce postaveného činitele neobvykle rychlou reakci. Hlavním motivem pro omezení informovanosti a potlačení záběrů zkázy je snaha o zachování společenské stability, kterou si komunistické vedení prioritně chrání.

Představitelé vládnoucí strany se obávají, že by narůstající neštěstí mohlo vyvolat vlnu nespokojenosti s reakcí úřadů či s nedostatečnou prevencí před sesuvy. Vzhledem k silné náboženské tradici v regionu existují také obavy ze sjednocení místní komunity kolem tragédie. Exilové tibetské organizace navíc dlouhodobě upozorňují na sílící tlak ze strany Číny, například v oblasti školství a omezování vlivu buddhistických klášterů.

Místní stranické buňky dostaly bezprostředně po katastrofě pokyn k mobilizaci svých členů za účelem udržení veřejného pořádku. Místním funkcionářům bylo nařízeno poskytovat obyvatelům psychologickou podporu a důsledně předcházet jakýmkoliv projevům nespokojenosti. Prohlášení zároveň jasně varuje, že úspěšní organizátoři pomoci budou odměněni, zatímco ti, kteří ve své úloze selžou, ponesou přísnou odpovědnost.

Tibeťanům v zasažené oblasti hrozí za komunikaci se zahraničními novináři nebo za zveřejňování nezvážených informací na internetu zatčení a trestní stíhání. Pro příbuzné žijící v zahraničí je kvůli tomu velmi těžké zjišťovat informace o stavu svých blízkých. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv proto vyzývají čínskou vládu, aby přestala mazat příspěvky ze sociálních sítí a zveřejnila úplné a ověřitelné údaje o škodách a obětech.

Zkušenosti zahraničních novinářů potvrzují, že obyvatelé v příhraničních oblastech žijí pod neustálým dohledem a čelí systémovému tlaku. Přestože Peking obvinění z porušování lidských práv odmítá a poukazuje na masivní investice do infrastruktury a turismu, atmosféra v regionu zůstává značně napjatá. Mnoho Tibeťanů tak nemá možnost veřejně sdílet své obavy ani smutek ze ztráty majetku a blízkých.

Cenzurní aparát Čínské lidové republiky tak úspěšně blokuje reálný obraz o rozsahu katastrofy v Tibetu před světem i před samotnými obyvateli Číny. Informační monolog státních médií sice vykresluje hrdinské úsilí záchranářů, skutečné dimenze lidského utrpení v nepřístupných Himálajích však zůstávají veřejnosti skryty.