Hvížďala: ČSSD je ve větší krizi, než si přiznává

Sociální demokracie patří k profilu evropské demokracie. První její program sepsal Ferdinand Lassalle už v první půlce devatenáctého století. Zdůrazňoval svobodu, solidaritu a spravedlnost, což bylo dlouho před marxismem a socialismem. V Bismarckově Německu to podnítilo zavádění zdravotního pojištění, pojištění proti úrazům, zákon o zajištění pomoci pro staré a invalidy. Řada historiků považuje sociální stát či sociální tržní ekonomiku za nejvyšší kulturní výkon západní Evropy ve 20. století.

Podle Hvížďaly má dnešní sociální demokracie dva problémy: „Tyto strany sice bezpečně vědí, že demokracie ve všech evropských státech by se mohla zhroutit, kdyby byl zásadně poškozen sociální stát, ale zároveň vědí, že situace je úplně jiná než před padesáti lety." Poukazuje na stárnutí obyvatelstva a snižování porodnosti.

Druhý problém spočívá v novém sociálním rozvrstvení obyvatelstva. Dnes totiž ve vyspělých zemích prakticky neexistuje proletariát.

Nové složení obyvatelstva

„Zatímco po druhé světové válce tvořilo dělnictvo a tzv. zemědělský proletariát většinu, dnes ve vyspělých zemích, ke kterým se velmi rychle přibližujeme, tvoří dělnictvo jen 28 procent a v zemědělství pracuje jen 1,5 až dvě procenta lidí a 70 procent zaměstnaných občanů pracuje ve službách a v úřadech," vysvětluje Hvížďala.

Sociální demokracie nedokázala nikde v Evropě na tyto změny účinně reagovat. Jako neživotné se ukázaly pokusy Tony Blaira a Gerharda Schrödera posunout sociální demokracii do středu, podporovat privatizace a místo svobody, solidarity a spravedlnosti nabízet rovné šance pro všechny.

Cesta z krize?

Hvížďala poukazuje na názory některých expertů, že se sociální demokracie musí jasně odstřihnout od marxismu a socialismu. A tím pádem by měla najít nový recept na naplnění sociální spravedlnosti. Musí tedy přesně definovat minimum sociální spravedlnosti za současných a budoucích podmínek s ohledem na reálné ekonomické možnosti.

„Sociální demokraté nesmí populisticky slibovat to, o čem předem vědí, že je nesplnitelné. Pokud se jí tato proměna nepovede, zmizí postupně sociální demokracie z veřejného prostoru stejně jako mizí proletariát a nahradí ji jiné strany, které tyto úkoly dokáží zvládnout," uzavírá Hvížďala.