ROZHOVOR | Střílet muslimy a uprchlíky? Nepřijatelné, burcuje analytik. Pak se pustil do Zemana

V souvislosti s „uprchlickou krizí" se mluví o evropských hodnotách, ovšem často pouze obecně. Co jsou tedy ty evropské hodnoty konkrétně?

Najdete mnoho definicí. My v think-tanku Evropské hodnoty jsme dospěli k tomu, že jádro výdobytků euroatlantické civilizace jde shrnout do tří základních hodnot, z kterých vychází naše ústavní pořádky a politické systémy. Jde o osobní svobodu, lidskou důstojnost a rovnoprávnost. Každý politický směr si tyto hodnoty vykládá různě a dává jim navzájem různou váhu a prioritu.

Když však jednu z těch hodnot vezmete nebo silně potlačíte, půjde už o jiný režim. Tam například směřují ti, kteří chtějí uprchlíky či muslimy střílet, takřka preventivně. To je naprosto nepřijatelné. Naše společnost skutečně potřebuje návrat k těmto hlubokým evropským hodnotám, abychom si uvědomili, díky čemu se zde máme tak dobře a čeho si vážíme. To však neznamená, že se staneme fašistickými státy či na druhé straně naivními, a proto nemoudrými slabými společnostmi.

V české společnosti jednoznačně cítíme přirozený strach z migrace, který je kromě jejího rozsahu silně doplňován strachem z islámu a islamismu. To je jádro celé debaty. I proto česká společnost neměla úvodem tisíciletí větší problém poskytnout pomoc řadě Balkánců, kteří k nám prchali. V té době jsme měli k 18000 žádostí o azyl ročně, nyní se (zatím) přehoupneme přes jednu, maximálně dvě tisícovky. Situace v Evropě začíná být a bude dramatická, v žádném případě bych ji ani strach mnoha lidí nebagatelizoval. Moudrost však znamená to, že nerozhodujeme ze strachu či jiné emoce, ale na základě kombinace rozvážnosti a soucitu.

Bohužel nám v Česku chybí silné hlasy zejména na politické scéně, které by zřetelně vysvětlovaly rozdíl mezi islámem – tedy náboženstvím, které kdokoliv může vyznávat a je to v pořádku, a islamismem, tedy politickou ideologií, která se snaží násilnými, ale i nenásilnými prostředky prosazovat nadvládu náboženských pravidel nad světskými zákony. V evropském měřítku si v dalších letech budeme vykolíkovávat, jak bude vypadat soužití s evropskými muslimy.

Dokud nedojde k jednoznačnému a veřejně pochopenému nakreslení červené čáry, většinová společnost se neuklidní a ani většina samotných muslimů si nebude moci být jista, co je ještě tolerovatelné a v pořádku, a co je již pro společnost ctící hodnoty liberální demokracie nepřijatelné. O to se například snaží současná britská vláda. Čím dříve se do tohoto jasného a rozhodného vykolíkovávání pustí i ostatní rozumné politické síly zodpovědným způsobem, tím lépe.

Která hodnota dle Vás v Česku chybí?

Pokud nám v politickém prostoru obecně chybí jedna hodnota, je to zodpovědnost, tedy integrální součást svobody. Mám tím na mysli zodpovědnost politiků a lídrů společnosti k dalším generacím, které v této zemi budou žít. Nemyslím si, že bychom měli extra špatné politiky, nebo že by byl hlavním problémem české společnosti korupce.

Každodenní práce v think-tanku Evropské hodnoty s českými politiky mi ukazuje, jak moc nám chybí zodpovědní lidé, kteří by se skutečně zajímali o svět za hranicemi Česka, který nás přímo zasahuje a bude pro další generaci definující. Zatím máme takové politiky jen v řádu jednotlivců, politické strany jako instituce se strategickým otázkám věnují jen náhodně.

Objevují se názory, že je evropská civilizace u konce. Je situace až tak vážná?

Skutečně máme okolo sebe velké hrozby. Stačí si přečíst aktualizované strategické dokumenty českého státu či dalších zemí jako je Polsko nebo Británie. Ruská agrese z východu, nekontrolovaný migrační tlak z jihu, vliv islamismu uvnitř Evropy. To vše se už děje a pravděpodobně v dalších letech bude jen narůstat.

Každá generace musí najít svou lásku ke svobodě, tedy k systému, v kterém máme to štěstí žít. Říkám to možná pateticky, ale opravdu si myslím, že v západní společnosti žijeme v tom nejlepším systému, jaký na světě existuje. Proto ho chci bránit. Ochraňovat totiž člověk chce jen to, co má skutečně rád.

Rozhodně nejsme před koncem Evropy nebo západního světa. V dalších letech se budou dít velké věci týkající se migrace, ale i změn uvnitř evropských politických systémů. Demokratické systémy na každé ohrožení reagují pomalu, o to více, než se shodnete ve více hráčích například v evropské osmadvacítce. Tak to je a občas mi z toho vstávají vlasy na hlavě. Jenže lepší varianty nemáme, pokud nechceme být v našem malém akvárku sami. Nefunguje to, že se zamknete ve sklepě, když okolo domu stoupá voda. Proto jakákoliv reakce na migrační tlak musí být evropská, aby byla úspěšná. Tím nemyslím nutně jen instituce EU, ale zejména kapacity a možnosti větších evropských států. Bez nich to nezvládneme, stačí se podívat na základní čísla našich kapacit. To je realita.

Úžasné, ale i děsivé na tom je, že to celé máme ve vlastních rukou. Kam Česko bude směřovat, je jen na rozhodnutí jeho občanů a lídrů. Jen se musíme probudit a začít svůj stát skutečně řídit, nejen jet na autopilota ze setrvačnosti a doufat, že to za nás někdo jiný udělá. Příklady malých zemí jako je Nizozemsko či Dánsko ukazují, co všechno se v mezinárodní aréně dá udělat.

Česko je členem EU a NATO, ovšem zároveň udržuje čilé politické kontakty s Východem (Rusko, Čína). Může nás takový přístup poškodit v Bruselu a Washingtonu?

Politické kontakty jsou v pořádku, stejně jako obchodní vztahy. To dělají všichni. Výjimkou jsou západní sankce proti ruské agresi, které pokud obcházíme či znevažujeme, pliveme tím na principiální odpověď civilizovaného světa proti ruské invazi na Ukrajinu (nezapomínejme na ukrajinský Krym) s více než šesti tisícovkami mrtvých.

Nebavíme se tolik o ČR jako o politickém celku, ale o jedné postavě. Vláda se jinak chová v mezinárodní aréně poměrně rozumně, byť ničím neoslňuje.

Takže problém vidíte na Hradě?

Prezident republiky jednoznačně jedná podle zájmů Kremlu, v mnoha konkrétních případech je to zdokumentované. Od uvádění prokazatelně nepravdivých informací šířených Kremlem o ukrajinském jazykovém zákonu pro čínskou televizi, přes údajnou větší důvěru v ruského ministra zahraničí před českými i aliančními rozvědkami až například k vědomému verbálnímu ataku na naše nejbližší spojence tak, aby byl Miloš Zeman hrdinou ruské informační mašinérie řízené Kremlem. To se opakovaně děje.

Například společnost Sematic Visions změřila, že Miloš Zeman byl za poslední tři roky v ruských „médiích" vykreslován více než 30x častěji než německý prezident. Samozřejmě proto, že hraje roli toho, který se pravidelně staví tomu prohnilému Západu, jak jej vykresluje ruská propaganda. Cíleně dávám slovo ruská „média" do úvozovek, protože z řady výpovědí bývalých zaměstnanců a dokonce i deklarací představitelů Kremlu nejde ruským státem vlastněné sdělovací prostředky označovat za média, nýbrž za tisková oddělení Kremlu. Sdělení je centrálně řízeno a s žurnalistikou to má asi tolik společného, jako dnešní Rusko se svobodnou prosperující zemí. To prezident všechno musí vědět, reportujíc mu české zpravodajské služby.

Neříkám, že je prezident ruským agentem, jen popisuje prokazatelné příklady, kde jedná v rozporu s českými a evropskými zájmy tak, že mu Kreml může opakovaně jen děkovat. Proč to dělá, by mě také zajímalo. Zemanova servilita vůči diktátorským režimům je tím, co z České republiky v očích našich partnerů dělá dezorientovanou postsovětskou zemi s mentalitou lokaje.

A je zde ústavní způsob, jak Zemana „přibrzdit"?

Bohužel mu vláda ani parlament v jeho jednání téměř nekladou odpor, což považuji za nejvíce zarážející. V demokratickém systému není největší problém, když jeden aktér přestane respektovat pravidla a zájmy celku, ale když ti, kteří mají politický mandát a sílu se mu postavit, hanebně mlčí a dělají, že se nic neděje. Parlament může prezidenta opakovaně zvát na slyšení, případně se tvrdě obracet na jeho spolupracovníky a požadovat od nich vysvětlení. Stejně tak může jeho úřadu seškrtávat rozpočet na zahraniční cesty, což už se dávno mělo dít. Stejně mu velkou část z nich platí kremelští oligarchové (pan Jakunin), či soukromá společnost PPF.

Rád bych od vlády slyšet jednoznačná stanoviska týkající se prezidentových zahraničněpolitických kroků. Pokud si například vláda odsouhlasí Koncepci zahraniční politiky, která díkybohu nadále stojí na podpoře lidských práv, tak by měla prezidentovi jednoznačně říci, že by se jim měl na svých cestách věnovat. Nic takového se neděje. Hrad opakovaně říká, že se jimi prezident nebude zabývat. Jistěže k tomu prezidenta nelze donutit, ovšem pokud si za něčím stojíte, musíte to otevřeně a jasně říkat. Proto bych čekal vládní usnesení, které konstatuje, že by se prezident měl například v Číně věnovat podpoře lidských práv.

Samozřejmě že si Miloš Zeman bude dále dělat, co si bude on a jeho poradce z oblasti realitních stratégů a obchodníků s Ruskem přát. Jenže my potřebujeme, aby se demokratické instituce stavěly za zájmy země, jejíž lid a hodnotové zakotvení reprezentují. Proto je nepochopitelné, že nekladou prezidentovi ani symbolický odpor. Buď se ho bojí, nebo jsou laxní, případně nerozumí roli, do které je občané navolili.

Děkujeme za rozhovor.