Jak zajistit migranta? Česko si neví rady, NSS položil otázku Soudnímu dvoru EU

Podle NSS byla dosavadní policejní praxe při zajišťování cizinců předvídatelná, měla oporu v zákoně a nevykazovala prvky svévole. Krajský soud v Ústí nad Labem ovšem nedávno rozhodl, že dublinská nařízení vyžadují v jednotlivých zemích zákonné vymezení objektivních kritérií, na jejichž základě lze v každém individuálním případě posoudit vážné nebezpečí útěku. Jinak jejich zajištění není možné.

Momentálně vzniká také novela zákona o pobytu cizinců s jasným určením kritérií, mezi které má patřit neoprávněný pobyt na území státu, dřívější pokus o útěk nebo vyjádření úmyslu nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do jiného státu. Podle NSS ale není zákonné vymezení kritérií nezbytné a podobný požadavek je přehnaně formalistický.

"Právní jistota cizinců se po eventuálním přijetí zákonné úpravy vymezující objektivní kritéria vážného nebezpečí útěku nijak nezvýší," uvedl soudce Zdeněk Kühn. V zahraniční se výklad dublinských nařízení liší. V Německu a Rakousku mají odborníci za to, že objektivní kritéria vážného nebezpečí útěku musí být vymezena zákonem, v Británii postačí soudní výklad.

Psali jsme: Summit EU nic nevyřešil: Chaos se ještě zhorší, tvrdí Amnesty  

Jako pilotní případ posloužil české justici osud irácké rodiny kurdského původu, která se přes Turecko a Řecko dostala do Evropy, kde ji zadržela maďarská policie. Na služebně jim sejmuli otisky, otec podepsal nějaké dokumenty. Policie pak rodinu převezla na nádraží s instrukcí, že se mají dostavit do uprchlického tábora. Tam Iráčané strávili dva dny, poté zaplatili převaděčům, aby je odvezli do Německa, kde mají příbuzné a chtějí tam zůstat.

V květnu otce a dvě děti bez dokladů zadržela česká policie. Iráčané nevyčkali na výsledek azylové procedury v Maďarsku a po Evropě se dále pohybovali nelegálně, podle české policie tak existovalo vážné nebezpečí útěku. Proto policie nechala rodinu zajistit. Krajský soud její rozhodnutí zrušil, rodina se dostala na svobodu a odešla neznámo kam. Policie podala kasační stížnost, na jejímž základě NSS zformuloval předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU.

Dublinský systém je označením pro mechanismus, kterým je v rámci členských států Evropské unie, a dále Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne, ať je žádost o mezinárodní ochranu podána kdekoliv na území těchto států, informuje mvcr.cz.

Cílem dublinského systému je eliminovat jev zvaný „asylum shopping", kdy řízení o žádosti cizince je vedeno současně nebo postupně několika členskými státy, do kterých se cizinec účelově přemísťuje, a současně předejít situaci označované jako „refugee in orbit", kdy se naopak žádný stát nepokládá za příslušný k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, neboť aplikuje princip třetí bezpečné země na členské státy Evropské unie, ve kterých žadatel o mezinárodní ochranu pobýval před příchodem do státu, který nyní žádost hodnotí. Pro žadatele o mezinárodní ochranu Dublinský systém obecně znamená, že má právo na meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu pouze v jednom členském státě Evropské unie (tzv. „one-chance-only princip").