ROZHOVOR | Chcete střílet migranty? Politolog posílá ostrý vzkaz. Pak zhodnotil politiku Merkelové a Česka

Zaspala, či dokonce selhala Evropská unie při řešení uprchlické krize?

Koho myslíte tou Evropskou unií? Jestli evropské instituce, zejména Komisi, tak ta měla a má velmi malé pravomoci, jak tuto migrační vlnu řešit. Jestli myslíte evropské státy, tak ty pravděpodobně podcenily situaci na Blízkém východě, zejména v Sýrii. Ale je dost obtížné jim to vyčítat, protože nikdy neexistovalo žádné jednoduché řešení, jak syrskou válku rychle vyřešit. Evropské obyvatelstvo nebylo připravené na větší angažmá evropských armád v Sýrii a teprve migrační vlna začala legitimizovat větší zapojení Evropanů v konfliktu.

Takže evropské instituce s tím mohly těžko něco dělat, protože k tomu nikdy neměly pravomoci. A národní politici neměli dostatečnou podporu svého obyvatelstva, aby včas něco udělali. V součtu bych to spíš považoval za nešťastnou souhru okolností a vyvrcholení dějů, které samy o sobě nebyly problém, ale v kombinaci a souslednosti vyústily v neschopnost Evropanů zareagovat včas.

Navíc bylo pro řadu členských států, včetně České republiky, dost dlouho výhodné některé náznaky ignorovat. Itálie a Řecko už roky volaly po přehodnocení dublinských pravidel a větší asistenci ostatních států. Ty ale tato volání ignorovaly, protože pro ně bylo výhodné nechat celé břemeno na Italech a Řecích. Když se čísla příchozích navýšila, tak tyto státy v první linii jen přestaly situaci zvládat, což bylo něco, před čím varovaly už dlouho, ale ostatní je ignorovali.

Návrhů, jak migrační vlnu do Evropy přibrzdit je mnoho. Který je podle Vás efektivní a který naopak k ničemu?

V první řadě si musíme říct, co je pro nás prioritou. Jestli zabránit pohybu lidí za každou cenu nebo si udržet vlastní standardy slušného chování a ochrany lidských práv. Jestli chceme zůstat tím, čím jsme, tedy civilizací, která dodržuje vlastní zákony a věří v univerzalitu lidských práv, tak máme povinnost zajistit uprchlíkům minimálně dočasnou ochranu. Nemáme samozřejmě povinnost přijímat ty, kteří neprchají před válkou nebo pronásledováním. Takže důležité je umět rychle oddělit ty, kteří mají právo na ochranu, od těch, kteří právo na ochranu nemají. To se může dít na evropském území nebo i mimo něj. Ale všechny evropské země by se měly podílet na zajišťování ochrany těm, kteří na ni mají nárok.

Nikdy nebude fungovat tzv. lepší ochrana hranic. Hranice nejsme schopni neprodyšně uzavřít. Jediné čeho dosáhneme, jsou ohromné zisky převaděčů a větší počty mrtvých, kteří budou muset víc riskovat při přechodu hranice, ať už po zemi nebo po moři.

Nikdy, doufám, nedojde k tomu, abychom potápěli lodě nebo stříleli na hranicích. Ti, kteří něco takového navrhují, nepatří do evropského civilizačního okruhu.

Co se tzv. ekonomických migrantů týče, nejlepší cestou, jak tento druh divoké migrace omezit, je usnadnit migraci regulérní. Umožnit více lidem, aby se standardně do Evropy stěhovali za prací, třeba i s nějakými omezeními nebo na čas. My pracovníky potřebujeme, je absurdní, že si je aktivně nevybíráme.

NATO se se rozhodlo poslat proti pašerákům vojenské lodě. Je to krok správným směrem?

Ano, zejména proto, že lodě, které zastaví mezi Tureckem a Řeckem, může eskortovat do Turecka, které je členem aliance.

Proč vlastně NATO tak dlouho váhalo, zda se do řešení migrační krize zapojit?

NATO je vojenská organizace, která se primárně soustředí na teritoriální obranu svých členů a sekundárně zvládáním vojenských krizí v jejich okolí. Řízení nebo omezování migrace není jeho úkol. Je to spíš tak trošku využití z nouze. Druhým důležitým důvodem je, že aliance rozhoduje výhradně jednomyslně, takže je zapotřebí souhlas všech členských zemí s jakýmkoli nasazením aliančních sil. Chvíli trvalo, než státy jako Řecko nebo Turecko souhlasily s operací.

Mezi uprchlíky jsou také teroristé. Jak vážnou bezpečnostní hrozbu představují a co může Evropa udělat, aby se už neopakovaly útoky jako například ty v Paříži?

Jak víte, že jsou mezi uprchlíky také teroristé? Jestli se nepletu, tak nic takového nebylo nikdy potvrzeno. Pro ty, kdo chtějí spáchat v EU teroristický útok, je daleko jednodušší si prostě koupit letenku a přiletět. Proč se táhnout měsíce nejistou cestou? Několik tisíc lidí, kteří bojují v řadách Daesh, vlastní pas některé ze zemí EU, nepotřebují riskovat život při plavbě přes Středozemní moře.

Nemůžeme zajistit, že nebude docházet k teroristickým útokům. Jde o zločin, ten můžete nějakým způsobem zpravodajsky předcházet a snažit se o prevenci, ale nemůžete mu zcela zabránit. Teroristických útoků je v Evropě ve skutečnosti velmi málo. Pravděpodobnost, že někdo zahyne během teroristického útoku, je nepochybně mnohonásobně nižší, než že ho porazí auto. Problém je, že politici slibují před teroristy ochranu, kterou nemohou zajistit. Ve skutečnosti bychom měli zvyšovat odolnost společnosti proti teroristickým útokům. Když se nějaký stane, abychom na něj uměli reagovat, abychom minimalizovali škody, abychom uměli co nejrychleji chytit a potrestat viníky. A hlavně abychom po každém dalším útoku nejančili.

Hysterie, kterou útoky vyvolávají, je ve skutečnosti to, o co útočníkům jde. A my jim velmi pomáháme. Oklešťujeme si vlastní práva a měníme své chování a své zákony, abychom něco dělali. Aby to vypadalo, že reagujeme. Ale my bychom ve skutečnosti měli reagovat tak, že své chování nezměníme. Potom nebude důvod, aby k teroristickým útokům docházelo, protože nebudou účinné. Proto byla správná reakce Pařížanů na útoky v listopadu vyjádřená hashtagem „je suis en terrasse", tedy „jsem na zahrádce", nikoli vyhlášením výjmečného stavu.

Migrační krize ukázala, že jednota mezi členy EU nepanuje. Jak vidíte budoucnost osmadvacítky? Chce to reformu, jak například požaduje Velká Británie?

EU se reformuje neustále. EU je vlastně proces, žádný stav není ideální a integrace reaguje na měnící se situaci. Jednota mezi členy nepanuje nikdy. To je normální a přirozené. Důležité je, aby existovaly procesy, kterými EU dojde ke společné odpovědi. A aby se ti, kteří třeba v daný okamžik byli přehlasovaní, podřídili názoru většiny. Já vidím budoucnost EU optimisticky. Teď sice máme dost nepříjemný souběh několika krizí, ale EU je na krize zvyklá a společný zájem na spolupráci je příliš velký na to, aby EU nepřežila.

Jako možnou variantu vidím větší profilaci jádra a periferie EU, kdy se některé země budou integrovat rychleji než jiné a vzniknou v podstatě dva druhy členů. Britové o něco takového usilují a na periferii se dobrovolně odsouvají. Já si úplně nemyslím, že je to rozumné, ale je možné, že to Velká Británie ustojí. Je to dost velká země se značným globálním přesahem politicky i ekonomicky. Pro jiné státy, jako například pro Českou republiku, by to ale bylo podle mého názoru extrémně nevýhodné. Suverenita už dávno není schopnost dělat si, co kdo chce.

Takovou suverenitu už dávno žádný evropský stát nemá a mít nebude, pokud ji kdy měl. Suverenita je místo u jednacího stolu, kde sice často můžeme být přehlasováni, ale jsme u toho, když se rozhoduje. Je to podíl na sdílené suverenitě. A takovou suverenitu budeme mít jen v jádru integrace, nikoli na periferii.

Angela Merkelová se pro mnohé stala symbolem nezvládnuté politiky vůči uprchlíkům. Jak její kroky hodnotíte Vy?

Já je hodnotím pozitivně. Na rozdíl od populistů a alarmistů všeho druhu německá kanceléřka vede politiku, která je založená na principech, které tvoří základ naší civilizace. Lidem v nouzi jsme povinni pomoci. V čem se spletla nebyl její postup v principu, ale její odhad reakce ostatních členských států, které tyto principy své vlastní civilizace bez sebemenšího zaváhání opustily. Nutno ale podotknout, že od samého počátku EU přijímá řadu kroků, které slouží k omezení počtu příchozích, ať už je to větší pomoc směřovaná do uprchlických táborů v Turecku a v Libanonu nebo zřizování tzv. hotspotů. Na tom se od počátku shodly všechny státy, včetně Německa.

A jak se díváte na přístup Česka k uprchlické krizi? Co dělá vláda špatně a za co byste ji naopak pochválil?

Už jsem na to asi odpověděl výše. Vláda, zejména někteří její členové, bez zaváhání opustila základní principy vlastní civilizace. Místo uklidňování občanů, kteří mají pochopitelnou obavu z neznámého, čeští politici tento strach pouze podporují. A vláda udělala málo, aby situaci uklidnila. Nutno ovšem podotknout, že někteří ministři od počátku jdou proti proudu a snaží se hysterii mírnit. V poslední době se o něco podobného pokouší i premiér.

Další problém, který česká vláda měla, bylo vystupování na evropské scéně. Zdá se, že jsme úplně ještě nepochopili pravidla evropské politiky, kde je konsensus velmi ceněným statkem. Ačkoli mají státy odlišné názory, sluší se bojovat všemi možnými prostředky za prosazení svého názoru, ale když zjistíte, že víc už nevybojujete, podpoříte výsledný kompromis. Snažíte se o konstruktivní vystupování, snažíte se vypadat, že vám jde o celek. To dobře pochopili Poláci, a proto například dlouho oponovali povinným kvótám, ale nakonec hlasovali pro, když zjistili, že už hájí neudržitelnou linii. Velmi to škodí obrazu ČR ne v „Bruselu", ale především v ostatních členských státech. A výsledkem je, že prosadíme méně, než kolik bychom prosadit mohli.

Podle průzkumů soustavně mezi Čechy klesá podpora EU. Proč jsme tak euroskeptičtí?

Protože čeští politici nikdy nepochopili, k čemu EU je. Velká část z nich se nedomluví jinak než česky, do Bruselu nejezdí, takže se nikdy nenaučí, jak funguje. Nedokáží proto prosazovat české zájmy a pak, když se jim to vyčítá, svalují vinu na „Brusel". A českou debatu o EU hodně poškodil Václav Klaus, který smotal legitimní kritiku s absurdními výmysly, ale zbytek české politické scény ho nechal, aby určoval směr české debaty o EU v podstatě bez jakékoli oponentury.

Proto Češi nechápou, v čem je jim EU prospěšná. Že jim, alespoň teoreticky, kdyby toho naši politici byli schopni, umožňuje ovlivňovat rozhodnutí, která by nám bez existence EU někdo nadiktoval a my bychom se jim jen museli přizpůsobit. Že EU má potenciál být nástrojem na prosazení našich národních zájmů (pokud bychom si je uměli nadefinovat) i vůči těm největším velmocem, jako je Rusko, Čína nebo Spojené státy. Ale oni to vlastně nevědí asi ani naši politici, tak proč by to měli vědět lidé, kteří nemají sebemenší důvod se nějakou EU zabývat.

Vy se mimo jiné věnujete i bezpečnostním problémům současného světa. Vztahy NATO-Rusko prudce ochladly, situace na Blízkém východě je velmi vážná. Hrozí konflikt globálních rozměrů?

Na předpovídání budoucnosti je těžké to, že nevíme, co se stane. Takže nevím. Konflikt globálních rozměrů hrozí vždycky, ale jestli je dnes pravděpodobnější než včera a jak bude pravděpodobný zítra vám odpovědět nedokážu. Spíš než války s Ruskem bych se obával zhroucení Ruska. Stačilo nám zhroucení Libye a Sýrie a nedokázali jsme na to moc dobře reagovat, jak bychom asi dokázali reagovat na chaos podobných rozměrů v jaderné velmoci, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN?

Děkujeme za rozhovor.