20 let od podpisu Česko-německé deklarace. Jaké jsou vztahy dnes? Merkelová a Sobotka hodnotí

"Podpis česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji vnímám jako jeden z klíčových okamžiků česko-německých vztahů. Deklarace umožnila uzavřít některé otázky minulosti a otevřela prostor pro rozvíjení spolupráce a budování vzájemné důvěry," uvedl Sobotka.

Podobně to vidí i Merkelová. "Deklarace prozíravě požadovala, aby se bilaterální vztahy nezatěžovaly složitými otázkami minulosti, ale aby se pohled orientoval do budoucnosti," sdělila ČTK prostřednictvím svého tiskového oddělení.

Především v Česku však politická debata nebyla vůbec jednoduchá a proti deklaraci - v níž Praha vyjadřuje lítost nad utrpením a křivdami, které nevinným lidem způsobilo poválečné vyhánění i nucené vysídlení sudetských Němců z Československa - ve Sněmovně tehdy hlasoval i dnešní premiér Sobotka a 18 jeho spolustraníků z tehdy opoziční sociální demokracie. Také v Německu se našly dvě desítky poslanců tehdy vládní konzervativní unie CDU/CSU Helmuta Kohla, kteří byli proti.

I to ale podle pozorovatelů ukazuje, jakou cestu Česko s Německem od té doby ušly, protože v žádné ze zemí dnes deklaraci a nutnost dobrých vzájemných vztahů prakticky nikdo nezpochybňuje. "Naše vztahy se Spolkovou republikou Německo mají dnes výjimečnou úroveň," je přesvědčen Sobotka. "Němci a Češi se dávno stali dobrými sousedy a blízkými přáteli," poznamenává zase Merkelová.

"Jsem přesvědčen, že dnešní vztahy mezi Českou republikou a Německem mohou být jak symbolem evropské soudržnosti, tak také inspirací pro další země Evropy," míní Sobotka. "Dnes můžeme s vděčností a hrdostí konstatovat, že duch deklarace byl a je naplňován životem," je přesvědčena Merkelová.

Výňatky z deklarace

Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

Obě strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci zejména v první polovině 20. století vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazují za pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků.