Horáček se bojí zásahu v Libyi a Iráku, migrační tlak prý bude stoupat

Možný prezidentský kandidát Michal Horáček se obsáhle vyjádřil pro vojenský server Armádní noviny. Horáček nechápe odpor mezi některými lidmi, který vzbuzují zahraniční mise Severoatlantické aliance NATO či jiných aliancí, jichž se účastní i Česká republika.

"Máme-li být spolehlivými partnery svým spojencům - a nic jiného nepředpokládám - účastníme se společných misí kdekoli. Nepodílíme se na nějakém "dobývání". Naši vojáci v Afghánistánu přispívají hlavně k bezpečí místních obyvatel. Těší mě zprávy, že v empatii a porozumění jsou v tom sakra dobří. Lepší než mnozí jiní. A Pobaltí? To není nic vzdáleného. Je to náš evropský prostor, k jehož bezpečí musíme přispívat," domnívá se Horáček. 

Horáček se ztotožňuje i s navyšováním rozpočtů na obranu, zmiňuje i důležitost investic na opatření, která by zabraňovala tzv. hybridním hrozbám. 

"Nároky kladené na vojáky vyžadují stále intenzivnější a náročnější výcvik a je logické, že základ armády tvoří profesionálové. Tím více však malá profesionální armáda potřebuje dostatečně velké zálohy. To ovšem neznamená, že bychom neměli mít na zřeteli to, co nejen bývalo, ale vždycky i bude důležité: zejména kvalitní civilní obrana, kompetence v záchranářství obecně a v první pomoci zejména," míní Horáček. V této souvislosti mluví o prospěšný program POKOS, kdy armáda spolupracuje se základními a středními školami. Kurzy a přednášky mají žáky seznámit s tím, co mají dělat, pokud k nějakému konfliktu dojde. 

"Budou však i konflikty neozbrojené, zejména „hybridní", zasahující kyberprostor. Tam půjde nejen o boj s dezinformacemi, ale i o to, abychom uměli čelit útokům na klíčová centra, jež může útok vyřadit ze hry stejně rázně jako třeba bombardování. Každopádně například problematika informační gramotnosti je něco, co musíme zásadně zvýšit, i když aktuální nebezpečí nemusí být viditelné," doplňuje. 

Pokud by se Horáček stal prezidentem, bude muset řešit dilema, kdo je mluvčím zahraniční politiky Česka. Často totiž dochází ke kolizi mezi názory prezidenta, premiéra nebo ministra zahraničí. Horáček připouští, že jde o problematickou otázku a že někdy o ní diskutují i samotní ústavní právníci.

"Za sebe mohu říci jen jedno: bude-li se česká zahraniční politika opírat o Bezpečnostní strategii ČR, mohou být případné spory s vládou jen sémantického, nikoli zásadního rázu. (...) Rozhodně nebude hrozit, že bych zmíněné strategické východisko problematizoval nebo ohrožoval, jako k tomu podle mě dva poslední čeští prezidenti mívali blízko," sdělil Horáček. 

Dalším kontroverzním tématem je oblast migrace a s ní spojená migrační krize. "Co se týká těch pašeráků lidí: mají z migrace neskutečný byznys. Zakročit proti nim je ale víc než obtížné. Znamenalo by to totiž ozbrojenou akci na území cizích států. A tam – v Iráku, v Libyi a jinde - si Západ hodně spálil prsty. Jak bychom dokázali efektivně zasáhnout proti pašerákům, jejich hlavouni sídlí někde na předměstí Káhiry? A jak spolupracovat třeba s autoritami v současné Libyi, kde jedna relativně akceptovatelná vláda ovládá jen část území a dokonce jen část pobřeží?" táže se.

Celou problematiku migrace vnímá tak, že Česko a Evropa by měli přispívat v postižených afrických zemích, kde změny klimatu vyhánějí miliony lidí z jejich domovů. 

"Je to obrovský problém a bohužel jeho řešení nenabídnu, protože na něj nepřišli ani lidé mnohem informovanější než já. Jinak ovšem ano: hranice schengenského prostoru musíme střežit už na jeho vnější hranici. Snad dokážeme přijít nikoli na to, že se to musí uskutečnit, ale taky jak uskutečnit. A udělat to rychle, protože migrační tlak na Středozemní moře neopadá, ale je tomu naopak," varuje.