Do Sněmovny se volí dle poměrného systému, má to svá úskalí

Při rozdělování mandátů stranám se používá přepočet pomocí klasické d'Hondtovy metody, která lehce zvýhodňuje úspěšnější strany. Kandidující subjekt musí pro vstup do sněmovny získat alespoň pět procent z celkového počtu hlasů. Pro dvoučlennou koalici je to deset procent, pro tříčlennou 15 a pro čtyř a vícečlennou koalici 20 procent.

Strana nebo hnutí může podat kandidátní listinu v libovolném počtu ze 14 volebních obvodů (krajů). Maximální počty kandidátů pro jednotlivé kraje jsou dány přílohou zákona, nejvíce kandidátů, 36, mohou strany navrhovat v Praze a Moravskoslezském kraji, nejméně, 14, v kraji Karlovarském. Strana tak může ve všech krajích navrhnout maximálně 343 kandidátů. Letos se voleb zúčastní 31 politických subjektů, které navrhly 7533 kandidátů.

V rámci jednotlivých politických subjektů se mandáty přidělují podle pořadí, jak jsou kandidáti uvedeni na hlasovacím lístku. Volič však může dát nejvýše čtyřem kandidátům takzvaný preferenční hlas. Jestliže některý z kandidátů získá alespoň pět procent preferenčních hlasů z celkového počtu hlasů pro tuto politickou stranu v rámci volebního kraje, připadne mandát přednostně jemu.

Řada politologů upozorňuje, že hlavním problémem není ani tak volební systém, jako doposud nulový koaliční potenciál komunistů, kvůli němuž nelze s jejich hlasy při skládání vlád počítat.

Po volbách v roce 1998 vznikla opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD. Jedním z výsledků spolupráce těchto stran byla i novela volebního zákona z roku 2000, která měla zvýhodnit úspěšnější strany. S jejich návrhem však vedle opozice a prezidenta Václava Havla nesouhlasil také Ústavní soud, který důležité části zákona zrušil.

V červnu 2009 Sněmovna zamítla volební novelu, kterou koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS) navrhovala změnit přepočet hlasů na mandáty a zavést bonus pro vítěze voleb. Proti novele hlasovali sociální demokraté a komunisté.