Pomluva už nemá být trestným činem. Debatu rozvířil rozhovor pro EuroZprávy.cz

Předkladatelé soudí, že ochranu osobnosti dostatečně zajišťuje soukromé právo. Návrh stanoviska vlády uváděl, že by kabinet přivítal rozsáhlejší zdůvodnění návrhu, a to včetně historického a mezinárodního srovnání. Upozornit měla vláda také na to, že mezi jednotlivými případy pomluvy mohou být značné rozdíly a nyní se tak kvalifikují například i takzvané šikanózní insolvenční návrhy.

Až roční trest odnětí svobody hrozí podle nynějšího zákona za sdělení takového nepravdivého údaje o jiném člověku, který je "způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu". Nejvýše dvouletou sazbu zákoník předpokládá u pomluvy šířené sdělovacími prostředky nebo na internetu.

Předkladatelé poukazují na to, že čest a dobrou pověst člověka chrání nový občanský zákoník. Oběť pomluvy se může v civilním sporu domáhat i přiměřené náhrady škody a nemajetkové újmy. "Takovou sankci lze považovat za přiměřenou a dostačující," napsali autoři Jan Chvojka a Ondřej Veselý v důvodové zprávě. Náhrada podle nich může mít i sankční charakter. "Trestný čin pomluvy je rovněž možné zneužít v politické diskusi či proti nezávislým médiím, novinářům," argumentují poslanci sociální demokracie pro jeho zrušení.

Kabinet se podle podkladů měl pozastavit i nad tím, že se předkladatelé nezabývali obdobou pomluvy v přestupkovém zákonu. Přestupku proti občanskému soužití se totiž dopustí ten, který "jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí".

Debata o trestnosti pomluvy se naposledy vedla ve Sněmovně v souvislosti s policejní žádostí o vydání Zdeňka Ondráčka (KSČM) k trestnímu stíhání. Trestní oznámení na něho podal bývalý prezidentský kandidát Michal Horáček kvůli Ondráčkovu rozhovoru pro Eurozprávy.cz v polovině loňského prosince před prezidentskou volbou. Ondráček v něm o Horáčkovi řekl, že "je podle dostupných informací bývalý vekslák a spolupracovník StB s krycím jménem Sázkař". Horáček jakoukoli spolupráci s někdejší komunistickou Státní bezpečnostní popřel.

Sněmovna nakonec Ondráčka ke stíhání nevydala. Mezi poslanci vedle dalších argumentů zazníval také názor, že Horáček měl záležitost řešit civilní žalobou, nikoli trestní cestou.