Kdejaký politik a úředník vypadá jako extrémista, říká politolog

„Ve Washington Post byl asi před dvěma a půl rokem publikován slavný článek Zbigniewa Brezinskeho ´Tři slova, která zničila demokracii v Americe´. Článek začíná anekdotou, jak autor vstupuje ve Washingtonu do vládní budovy a musí vyplnit papír, jak dlouho tam bude a co tam bude dělat. Diví se, co to je za hloupost. Říkají mu, že to je obrana proti terorismu. On se ptá: To si myslíte, že terorista napíše, že jde vyhodit do povětří Bílý dům? Recepční odpoví, že je to vlastně hloupost, ale je to nařízení, které musí dodržovat. Autor položí recepčnímu zásadní otázku: Jak poznáte skutečného teroristu? Neví. Autor odpoví, že přece podle turbanu,“ řekl Zbořil.

Tato modelová situace platí podle politologa i pro Českou republiku. „Jak poznáte extremistu? Má holou hlavu, obuv a oblečení, které už ztrácí podobu sportovních oděvů. Jsou to černé oděvy. No jo, ale tak přece vypadá kdekterý český politik a úředník,“ glosoval Zbořil. „Když tedy chcete někoho značit za extrémistu, podíváte se na jeho tričko, zda tam má nápis, kterému třeba ani nerozumí. A dáte mu nálepku, že je proti systému, že je extrémista,“ uvedl Zbořil. „Když je třeba, stává se pro někoho extrémistickou parlamentní KSČM, ale mimoparlamentní komunistické subjekty v ČR nevadí. Do extremismu lze dát kde co. Extremistickými byli nazváni třeba i někteří členové ČSSD, aniž si vzpomínám, že by vyhrožovali svým politickým oponentům nocí dlouhých nožů jako kdysi premiér Topolánek,“ uvedl Zbořil.

„Společným znakem toho, čemu se říká extremismus, co je xenofobní a nacionalistické, bývá antikomunismus. V době, kdy byl ministrem vnitra Jan Ruml, se to víceméně tolerovalo právě proto, že to bylo antikomunistické. Tím ale neříkám, že to podporoval Ruml, to ne. Už v roce 1991 některé rasistické kapely zpívaly ´Zabij komunistu pro svoji mámu´, bylo jim to tolerováno a vydržely s tím téměř do současnosti,“ řekl Zbořil. Rumlovi ale rasismus vadil, a tak se pokusil na extremismus poukázat. Jedna z prvních vládních zpráv o politickém radikalismu ale pak podle Zbořila shrnula do skupiny vše možné a neměřitelné, dokonce se tam objevili i někteří představitelé zeleného hnutí. „Dostaly se tam i skupiny, které zákony dodržují,“ uvedl Zbořil.