Rozhovor - Mysleli jsme, že komunisti prostě vymřou, přiznává Ptáčková

Red.: Co jste dělala během sametové revoluce?

L. P. M.: Převrat jsem prožívala opravdu nádherně, byla jsem tehdy studentka Karlovy Univerzity. Bylo to úžasné období, nové začátky, nové možnosti. Období, kdy jsem cítila celé dny obrovskou radost. Stalo se mi to pak v životě ještě jednou, když se mi narodil syn Vojta.

Red.: Čím vás tato doba tak fascinovala?

L. P. M.: Byla to úžasná doba, kdy najednou nebylo téměř nic, co by člověk nemohl. Otevřely se hranice, otevřely se obzory, otevřely se možnosti. Na druhou stranu si studenti uvědomovali velkou odpovědnost, kterou změna přinášela. Řešili jsme každé slovo, které napíšeme do jakéhokoli dokumentu.

Red.: Sdílela podobné nadšení i vaše rodina?

L. P. M.: Do Příbrami jsem jezdila opravdu plná nadšení, jak to všechno úžasně dopadne, jak je vše na dobré cestě. A rodiče mi říkali: „Počkej, nebuď až zas tak nadšená, abys pak nebyla moc zklamaná. My jsme to v roce 1968 zažili hodně podobně a pak jsme zklamaní byli.“

Red.: Co vás v polistopadovém vývoji překvapilo?

L. P. M. Co bylo pro mě největší překvapení a o čem jsme si v roce 89 říkali, že je dál nemožné, je existence komunistické strany. Byli jsme přesvědčeni, že tahle strana zanikne, že vymře. Věřili jsme, že se s komunisty nebudeme už nikdy potkávat. Je pro mne skutečně nepochopitelné, jak stabilní podporu tahle strana má. Nevěřila bych, že se s nimi potkáme ve volbách v roce 2009 a je pro mne skutečně zarážející, jak to těm lidem může dlouho vydržet a jak ještě s nostalgií vzpomínají, jak nebylo skoro nic a jak jsme nemohli nikam jet. Komunisté lidem vstupovali do života, zavírali lidi za to, že něco vlastnili, rozhodovali o tom, kdo a proč bude nebo nebude studovat a dále.

Red.: Domníváte se, že měla být komunistická strana zakázána, nebo by to bývalo přineslo jen společenské třenice?

L. P. M.: My jsme vedli dlouhé debaty o tom, jestli se má komunistická strana zakázat nebo ne. A já byla přesvědčená, že je opravdu zbytečné je zakazovat, že prostě musejí zaniknout sami, že už je nikdo nebude dobrovolně podporovat.

Red.: Překvapilo vás něco v polistopadovém vývoji v pozitivním slova smyslu?

L. P. M.: Jsem nadšená z otevřených hranic, z možností pro mladou generaci jít studovat a pracovat kamkoli a kdykoli. Nadšená jsem z toho, že mladí Češi v Evropě mají velmi dobré jméno. Umejí téměř všechno, jsou flexibilní, umějí se přizpůsobit, dokážou zaujmout a upozornit na sebe v dobrém. Překvapil mě také velmi rychlý skok ke konzumní společnosti, ale na druhou stranu - mou oblíbenou relaxací je také nakupování (smích).