Vláda chce důchodce zabít? O lécích u Jílkové

K prvnímu lednu tohoto roku bylo zvýšeno nižší DPH z 10 na 14%. Podle Němečka představuje tato změna pro zdravotní pojišťovny ztrátu kolem sedmi set milionů ročně. Do té doby byla snižována průměrná úhrada za léky, avšak již od ledna můžeme pozorovat nárůst ceny léčiv, a tak byla snaha Lékové komise Svazu zdravotních pojišťoven zcela „vygumována“.

Hned z kraje pořadu přišel Minčič s výrokem „zvýšením DPH byla snaha zajistit fungování důchodové reformy“. Byly návrhy na ponechání léků ve snížené sazbě DPH. Jak tyto návrhy dopadly, již nezmínil. Jestliže zvýšení daně mělo pomoci důchodcům, kteří potřebují léky nejvíce, proč tedy není DPH na léčiva ještě nižší?

„Šetří se, kde se může, když jsou škrty neakceptovatelné, přijde debata na zvýšení daní a jakákoli daň snižuje schopnost občana koupit si jakékoli zboží, nejen léky“ uvádí Minčič. Proti tomuto tvrzení se však ohradil Bouzek „jde o to, jestli člověk má či nemá šanci uspořit na něčem, ale důchodci už nemůžou na ničem uspořit, vždyť jim z peněz nic nezbývá“.

Důchodci dnes zaplatí za léky a doplatky v průměru pět set korun za měsíc. To značně nabourává jejich rozpočet. O tom jsme nejvíce slyšeli od pana Pucholta, který nás se svými financemi blíže seznámil. Jeho důchod je ve výši dvanácti tisíc. Z toho pět tisíc připadne na bydlení, za inkaso a telefon dá dva tisíce. Na jeden den mu zbývá v průměru 180korun, ze kterých hradí stravu, dopravu a léky. Během uplynulých čtyř měsíců tohoto roku dal za léky necelých pět tisíc.

A tak díky důchodové reformě nejenže dochází ke zpomalení valorizace penzí, ale zároveň musí důchodci vytáhnout z peněženek o tisíce korun více za doplatky na léky. Za léky bez kterých se neobejdou. Podle Bouzka situace zachází tak daleko, že důchodci odmítají recepty na drahé léky. V mnoha případech však k tak drahému léčivu není levnější alternativa, kterou by mohl lékař pacientovi nabídnout. Léky, které životně potřebují, proto neberou.

Jestliže je více variant medikamentu a každý s jiným doplatkem, není pro lékaře snadné předepsat pacientovi nejlevnější možnost. U léků je úřadem stanovena maximum ceny léku a každá lékárna má možnost si sama stanovit výslednou cenu, od které se odvíjí doplatek. O výši doplatku tak nemá tušení ani lékař, který lék předepisuje, a dobere se k informace o ceně jen pokud zatelefonuje do vybrané lékárny. Výše úhrady léčiva se však mění dvanáctkrát do roka, a tak nemá ani možnost se v cenách zorientovat.

Dlouhý z TOP 09 všechny jasně obeznámil s tím, proč musí být DPH na léky minimálně 14%. „Jestliže stát sníží DPH na léky, musí zvýšit někde jinde a daňové zatížení zůstane stejné“. „Každou korunu, kterou někomu dáte, musíte někomu vzít“. Z řady představitelů TOPky mám již dlouho dojem, že se takové věty učí na zasedáních strany nazpaměť. Málokterý z této strany poskytne při rozhovoru svůj vlastní názor.

Zvýšení DPH na léky však není nahlíženo všemi stejně. Bouzek tento krok vnímá jako loupež, neboť peníze, které by za jiných okolností patřily rezortu zdravotnictví, se kvůli platbě DPH přesunou zcela jinam. Je možné, že za čtyři miliardy, které se na lécích vybraly, bude vybudována dálnice.