Vlastně jsem ti zapomněl říci, budeme tě dnes odvolávat! Kolik vrcholných představitelů uslyší tuto větu?

„Paní ministryně Hanáková by si měla dát pozor, aby se jí nestalo to, co popisuje jeden český historik jako scénu před zasedáním Ústředního výboru KSČ někdy v 60. letech: Generální tajemník Antonín Novotný se jen tak v chodu na chvíli otočí k ministru kultury, klepne mu na rameno a řekne: „Vlastně jsem ti zapomněl říci, budeme tě dnes odvolávat“,“ píše Zaorálek.

To, že stejné móresy (odvoláme a dodatečně vymyslíme proč) fungují i v dnešní české politice dokazuje dle Zaorálka úterní tisková konference Hanákové. Tam hovořila více než ministryně tisková mluvčí, což podle Zaorálka je od Hanákové běžné. „Paní ministryně nedokázala zdůvodnit ve Sněmovně ani své „chef-d´ouvre“ církevní restituce. Nedivíme se už, že nezvládla říci důvody takové „maličkosti“, jako je odvolání ředitele Národního divadla,“ dodává.

Odvolání ředitele divadla považuje za projev „mimořádné neúcty a nekorektnosti k divadlům a kulturním institucím“ ministryně. To je pro české kulturní prostředí závažný problém, protože mnoho politiků nevidí v kultuře dostatečný byznys (ten je pro mnohé to nejdůležitější, co by mohlo vést i ke zničení českého kulturního prostředí) a právě ministerstvo kultury by mělo za kulturními institucemi stát.

Zaorálek navrhuje řešení situace: „podmínkou změny je prosazení a realizace zákona o státní službě, obsazení resortů kompetentními ministry, kteří se dlouhodobě zabývají oborem, jenž mají spravovat. Veškerá rozhodnutí vládních úředníků musí respektovat Ústavu ČR a zvyklosti. Zákony se musí používat v souladu s ústavním pořádkem. Není například možné, aby se Generální inspekce Policie ČR stala nástrojem vyhazování nepohodlných policistů z práce. Nebo takto byla snad Ivanem Langerem zamýšlena? To by byla ale jen zvůle a ne vládnutí podle práva!“