ČSSD: Ovládneme celou politickou mapu!

Českoslovanská sociální demokracie byla založena v rámci poloilegální Rakouské dělnické strany 7. dubna 1878 na sjezdu v pražské břevnovské restauraci U Kaštanu. V prvních letech své existence zůstávala v podstatě v ilegalitě a potýkala se s vnitřní ideovou krizí, ve které se střetávali anarchizující radikálové s umírněnými. Krizi ukončil až legální sjednocovací sjezd českých sociálních demokratů v prosinci 1887 v Brně-Lužánkách, kde zvítězili umírnění. Samostatnou se Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická stala v roce 1897. Ve volbách téhož roku získala přes 30 procent českých hlasů a stala se nejsilnější českou politickou stranou.Brzy po rozpadu habsburské monarchie vznikla v prosinci 1918 sloučením Českoslovanské sociálně demokraticky strany dělnické s centralistickou Českou sociálně demokratickou stranou v Rakousku a se Slovenskou sociálně demokratickou stranou v Uhrách nová Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD), která se stala první politickou stranou s celostátní působností.Po parlamentních volbách v roce 1920 se naplno projevila ideová rozpolcenost strany. V září 1920 se odtrhla marxisticko-leninská opozice, ze které se v květnu 1921 stala Komunistická strana Československa.V období první republiky byla sociální demokracie vnímána jako státotvorná strana a s výjimkou vlády "Panské koalice" v letech 1926 – 1929 se podílela na všech vládách první republiky.Po podpisu Mnichovské dohody se ČSDSD dobrovolně rozpustila a někteří její členové založili novou Národní stranu práce. V období okupace se řada sociálních demokratů aktivně zapojila do domácího i zahraničního odboje. Své zástupce měli sociální demokraté v československé exilové vládě a státní radě.Po osvobození v květnu 1945 byla strana obnovena jako jedna ze čtyř stran Národní fronty pod názvem Československá sociální demokracie (ČSSD). V letech 1945 až 1946 však pod vedením Zdeňka Fierlingera úzce spolupracovala s KSČ.Samostatná Československá sociální demokracie zanikla brzy po únorovém komunistickém puči 27. června 1948, kdy se sloučila s KSČ. Ještě předtím část funkcionářů ustanovila 24. dubna 1948 v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí.Pokus o obnovení Československé sociální demokracie v období Pražského jara 1968 zmařila okupace Československa v srpnu 1968. V dubnu 1978, ke stému výročí založení strany, vypracovala skupina levicově orientovaných chartistů prohlášení Sto let českého socialismu, ve kterém se přihlásila k tradici dělnického hnutí, jak bylo původně prezentováno sociální demokracií.Po převratu v listopadu 1989 se vytvořily dva navzájem znepřátelené sociálnědemokratické proudy. První kolem Rudolfa Battěka orientovaný na oficiální exilovou Československou sociální demokracii se angažoval v Občanském fóru a s obnovou strany nepospíchal. Druhý, vedený Slavomírem Klabanem, ustanovil již 19. listopadu 1989 přípravný výbor k obnovení strany. Dne 9. února 1990 byla strana zaevidována pod názvem Československá sociální demokracie (ČSSD). Na obnovujícím sjezdu 24. a 25. března 1990 v Praze-Břevnově byl předsedou zvolen 59 procenty hlasů Jiří Horák.Přestože se sociální demokracie hlásí k odkazu původní české sociálně demokratické strany, podle řady odborníků se spíše než o obnovení jedná o založení nové strany.Specifikem české sociální demokracie proti mnoha ostatním postkomunistickým středoevropským zemím je, že se jí podařilo stát se nejen relevantní politickou stranou, ale také hlavním pólem levicového politického spektra. Naproti tomu se nové sociálnědemokratické strany v okolních zemích výrazně neprosadily (výjimkou je Slovensko), ale vznikly jako pohrobci komunistických stran.V prvním období polistopadového vývoje byla sociální demokracie stranou marginální a soustředila se především na svou konsolidaci. V parlamentních a obecních volbách v roce 1990 ČSSD zcela propadla, když nezískala ani pět procent hlasů. Větší úspěch nezaznamenala ani ve volbách o dva roky později, což otřáslo pozicí předsedy Jiřího Horáka.Klíčovým mezníkem v polistopadovém vývoji sociální demokracie se stal sjezd strany v únoru 1993 v Hradci Králové. Sjezd schválil změnu názvu strany na Česká strana sociálně demokratická a těsnou většinou zvolil předsedou Miloše Zemana. Zvolení nového vedení urovnalo spor s exilovou sociální demokracií, která v roce 1995 ukončila svou činnost.Sjezd strany v dubnu 1995 v Bohumíně potvrdil Zemanovo bezkonkurenční postavení v čele ČSSD, když mu daly svůj hlas čtyři pětiny delegátů. Rezoluce přijatá na stejném sjezdu vyloučila na celostátní úrovni spolupráci s KSČM a dalšími stranami, které označila za extremistické.Ve volbách v roce 1996 získala ČSSD již téměř 27 procent hlasů. O dva roky později poprvé zvítězila a získala necelých 33 procent hlasů, což byl nejlepší výsledek v celé její dosavadní historii. Přesto se jí nepodařilo sestavit většinovou koaliční vládu. Výsledkem bylo uzavření opoziční smlouvy s ODS, která umožnila vládnout menšinové vládě socialistů celé volební období.Ve volbách v roce 2002 do Poslanecké sněmovny získala ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly, který vystřídal Miloše Zemana v čele strany, 30,2 procenta hlasů a potvrdila tak svou pozici nejsilnější politické strany. V následujících měsících prudce vzrostlo pnutí uvnitř ČSSD, které vyvrcholilo během prezidentské volby, kdy někteří sociální demokraté, včetně Vladimíra Špidly, zmařili zvolení Miloše Zemana prezidentem.Po nečekaně těžké porážce ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 rezignoval 26. června 2004 Vladimír Špidla na funkce předsedy strany a premiéra. Ve všech jeho funkcích ho vystřídal Stanislav Gross. Po necelém roce ale rezignoval kvůli nejasnému financování svého bytu. Novým předsedou se stal Jiří Paroubek, který stranu sjednotil a zlepšil její preference. V parlamentních volbách 2006 skončila ČSSD i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek druhá za ODS a odešla do opozice.V krajských a senátních volbách v říjnu 2008 uštědřila ČSSD občanským demokratům drtivou porážku. V krajských volbách zvítězila s 35,8 procenty hlasů a ovládla všechny kraje s výjimkou Prahy, kde se volby nekonaly. V Senátu získala ČSSD 22 křesel.24. března roku 2009 se sociální demokracii po několika pokusech podařilo vyslovit nedůvěru vládě Mirka Topolánka (ODS), proti předčasným volbám se však postavil Ústavní soud a socialisté v čele se svým předsedou Jiřím Paroubkem museli čekat na jejich řádný termín.Historicky šesté volby do Poslanecké sněmovny z konce května 2010 znamenaly pro ČSSD podivné vítězství. Ačkoliv skončili se ziskem 22,08 procenta hlasů první, měl pro ně tento výsledek velmi trpkou příchuť. Krátce po uzavření volebních místností již bylo jasné, že spolu ve sněmovně pohodlnou většinu mohou vytvořit ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Ještě týž den proto Jiří Paroubek rezignoval na post šéfa strany. Sociální demokraté se s 56 křesly stali nejsilnější opoziční stranou v dolní komoře parlamentu.V roce 2010 čekaly ČSSD ještě dvoje volby – do obecních zastupitelstev a do Senátu. V předvolební kampani již sociální demokracii vedl statutární místopředseda strany a někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. V obecních volbách získali socialisté prvenství ve 13 statutárních městech a získali celkem na 4633 zastupitelů. Ještě úspěšněji dopadly pro ČSSD volby senátní, strana získala 12 mandátů a společně s tím i většinu v horní komoře.V březnu 2011 se konal brněnský sjezd sociálních demokratů, na němž v souboji o křeslo šéfa strany porazil Bohuslav Sobotka předsedu Asociace krajů ČR a jihomoravského hejtmana Michala Haška, který se stal novým statutárním místopředsedou.ČSSD z pozice nejsilnější opoziční strany nadále kritizuje vládu a doufá, že se jí v podzimních krajských volbách podaří zopakovat úspěch z voleb před čtyřmi lety, kdy zcela ovládla krajskou politickou mapu.V současné době je sociální demokracie nejsilnější stranou nejen v krajských zastupitelstvech, ale i v Senátu a Poslanecké sněmovně.