Okamura zkritizoval českou demokracii! Proč?

Loni na podzim jste byl zvolený do Senátu. Jak po pěti měsících hodnotíte své rozhodnutí kandidovat?

Nijak - věděl jsem, do čeho jdu, práci senátorů jsem znal. Samozřejmě mám trochu větší pocit bezmoci - na straně jedné se na mě hrnou stovky žádostí a proseb o pomoc od lidí z celé republiky, na druhé straně si o trochu víc a bolestně uvědomuju bezmoc, kterou mám jako jednotlivec i jako jednotlivý senátor. Nemám reálnou sílu pomoci většině lidí, kteří se na mě obracejí, protože nemám většinu v Parlamentu, abych mohl věci systémově měnit. To dost deprimující. Ale je to další silný impuls pracovat a bojovat za principiální změny a pokusit se získat silnější mandát.

Jste známý mimo jiné pro snahu prosadit více prvků přímé demokracie v České republice. Cítíte v Senátu vůli pro prosazení některých z nich?

Senátoři jsou přímo volené osobnosti - takže oni z přímé demokracie mít strach nemusí - oni tím sítem přímé volby prošli. A jsou díky tomu více osobnosti v tom, že nejsou natolik závislé na stranickém rozhodování. Ale Senát je v dnešním systému v podstatě nevýznamný. Důležitá je Poslanecká sněmovna, ta má podle stávající legislativy hlavní rozhodovací moc a sílu.

V souvislosti s tím se objevuje otázka, zda není vhodnější, když jé přímá demokracie posilovaná přirozeně s vývojem. Například na Slovensku byla přímá volba prezidenta zavedena až poté, co volba několikrát skončila patem a země byla delší dobu bez prezidenta. Jak hodnotíte tuto myšlenku?

Nerozumím, co máte na mysli tím vývojem. My si patové situace v politice už užili za posledních dvacet let dost a vývoj ukázal, že poměrný systém v našem pojetí je kořenem zla - byl jím za první republiky, je jím dnes a je jím ostatně i v ostatních zemích - jako například Itálie.

Jste spokojený s tím, jak dopadla první přímá volba prezidenta v České republice?

Přímá volba ukázala, že lidé přímou volbu chtějí a že dokáže lidi aktivizovat a přivést k zájmu o věci veřejné. Volba ovšem ukázala chyby systému - to, že mě ministerstvo vnitra protiústavně vyřadilo a že žádný soud nevyhověl mému ústavnímu požadavku na soudní přezkum, je otřesné.

V úterý Ústavní soud rozhodl o tom, že rušit druhý článek novoroční amnestie nebude, protože necítí, že by měl právo do této pravomoci prezidenta zasahovat. Co si o tomto argumentu myslíte?

Ústavní soud jedná v poslední době přesně proti svým rozhodnutím. Mnohokrát kritizoval obecné soudy za právní formalismus a doporučoval nadřadit liteře zákona jejího ducha. Prezident má bezesporu ústavní právo zastavit trestní řízení tzv. abolice - jenže, podle mě tato pravomoc odporuje ústavě a jejímu duchu. Právo na spravedlnost a spravedlivý proces je absolutní priorita, a jestliže toto právo prezident amnestií pošlapává, pak koná protiústavně a proti svému prezidentskému slibu i proto demokratickému řádu. A ustanovení ústavy, které je protiústavní, musí Ústavní soud škrtnout - je tu přece právě proto, aby napravoval takovéto systémové chyby.

Pravomoc prezidenta vyhlásit amnestii je daná v Ústavě bez limitů, což jen dokazuje amnestie Václava Klause. Měla by Ústava ČR projít změnou v této oblasti?

Jak jsem řekl - abolice neboli zastavení trestního stíhání je protiústavní pravomoc. Můžu udělit milost, ale nesmí přece porušovat práva třetích osob na spravedlnost.

Myslíte, že v této situaci má šanci na úspěch žaloba na prezidenta Václava Klause pro velezradu, pod kterou jste i Vy podepsaný?

V normální demokratické zemi ano. V pseudodemokracii ovládané politickými oligarchiemi samozřejmě ne.