Dolejš: Na razantní zvyšování daní není doba

"Daňová kvóta by měla být nějakých 35 procent a měla by být obnovena daňová progrese. Výběr daní ale není jen o daňové progresi, je to i o jiných daňových titulech, například majetkových daních či ekologické daňové reformě," řekl Dolejš. Rozhodně je podle jeho slov nutná celková restrukturalizace daňového systému.

"Je třeba dosáhnout optimálního mixu opatření na příjmové a výdajové straně a je třeba to dělat opatrně, protože třeba v době silné recese mohu dávat daňové sazby, jaké chci, ale prostě není z čeho brát," řekl. Domnívá se, že v Česku bude letošní rok přelomový. Země se dostává pomalu z krize, ale optimistické prognózy hovoří jen o mírném růstu ekonomiky. "Teď rozhodně není doba na to, abychom osolili zdanění zisků firemního sektoru. Prudké zvýšení daní by mohlo utlumit hospodářský růst," řekl Dolejš.

Změny by se měly plánovat minimálně ve střednědobém horizontu, což je pět let. let. "Pokud je někdo háklivý na slovo ‚pětiletka‘, tak třeba na čtyři nebo na šest, ale rozhodně ne méně," dodal.

Zvyšování daní však s sebou nese řadu problémů. Tzv. teorie Lafferovy křivky předpokládá, že výnos daní není automaticky vyšší spolu s daňovou sazbou. Naopak uvádí, že v obou extrémních případech daňové sazby, to je nula a 100 procent, bude výnos nulový, protože v prvním případě budou odvody nulové a ve druhém případě zase daně nikdo nebude platit. Jako důkaz platnosti této teorie se obvykle uvádí příklad reforem bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, který výrazně snížil daně, a výnos z daní vzrostl. "Je prakticky nemožné stanovit, jaká je optimální daňová kvóta, protože podmínky jsou v různých společnostech různé," říká Dolejš.

Totéž se týká daňové konkurence. "Každý podnikatel totiž přemýšlí, jak si zlepšit postavení na trhu, a daně jsou prostě součást nákladů. Pokud nechce konkurovat pouze necenovými parametry, jako je třeba kvalita zboží, musí se zaměřit na snižování nákladů. A jednou z položek jsou daňové náklady," uzavřel Dolejš.