Na Hradě se konala záhadná schůzka. O čem Zeman a Nečas hovořili?

Předseda vlády ke schůzce jen stručně sdělil, že se Zemanem hovořili "o politické situaci".

"Jednalo se o další ze schůzek, jelikož pan prezident se s panem Nečasem domluvili na tom, že se budou pravidelně stýkat," uvedla Burianová. Podle ní ani jeden z aktérů nesdělil, o čem konkrétně jednali.

Hlava státu, která dnes promluví v Poslanecké sněmovně, v pondělí přijala také ministra vnitra Jana Kubiceho. Šlo prý o neformální setkání. Zeman se chce postupně sejít se všemi ministry Nečasova kabinetu.

Zeman se v minulých týdnech pustil do prvního otevřeného sporu s vládou Petra Nečase, respektive s jedním z jeho ministrů. Oproti dřívějším zvyklostem chce prosadit velvyslance, konkrétně manželku jeho předchůdce na Hradě Lívii Klausovou na post velvyslankyně České republiky na Slovensku, aniž by se na jejím jméně shodl s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.

K celé kauze se v rozhovoru pro Deník Referendum vyjádřila senátorka Eliška Wagnerová.

Dosavadní praxe byla taková, že velvyslance navrhl ministr zahraničí, vláda jeho jméno schválila a teprve pak prezident jmenování podepsal, případně nepodepsal. Někteří experti – například Jan Kudrna nebo Pavel Hasenkopf – dávají přitom prezidentovi a jeho postupu za pravdu...

Předně musím říct, že kolegové Jan Kudrna, Pavel Hasenkopf, ale i další se mýlí. Pokud by se kompetenční spor prezidenta Miloše Zemana a vlády (ministr zahraničí Karel Schwarzenberg sám zjevně nemá legitimaci takový spor vyvolat) dostal před Ústavní soud, dal by mi, předpokládám, za pravdu. Neberou totiž v potaz, že pramenem ústavního práva je nejen ústava a celý ústavní pořádek, nýbrž také ústavní zvyklosti (obyčeje), které tak mají normativní váhu. To potvrdil ve svých nálezech právě Ústavní soud.

A proč by se měly ústavní zvyklosti zachovávat?Ústavní zvyklosti je třeba zachovávat proto, aby byl postup jednotlivých aktérů v souladu s předem známými pravidly. Jinak řečeno: nikdo z aktérů nesmí jednat libovolně, tj. nepředvídatelně. Jde o zachování principu právní jistoty, jejíž imanentní součástí je předvídatelnost práva a tedy i postupů orgánů státu, které se konec konců dotýkají i práv soukromých subjektů (zde pretendentů na velvyslanecký post).

A v kontextu jmenování velvyslanců také nesmíme zapomínat na to, že jakékoli rozkolísání praktikovaných zvyklostí uvádí do nejistoty i zahraniční subjekty a znejisťuje vnímání České republiky jako stabilního demokratického právního státu, který dodržuje svá vlastní pravidla.