KSČM tvrdě: Lustrační zákony musí pryč, návrh předložen

Podle komunistů byly takzvaný velký a malý lustrační zákon přijímány jako dočasná opatření, která ale již ztratila svůj efekt. "Já to vždycky srovnávám například s trestním právem a s odsouzeným, kdy i trestný čin vraždy už by byl dávno promlčen, případně zahlazeno odsouzení, kdežto lidé, kteří se v mnoha případech ničeho nedopustili, nemuseli nic spáchat, pouze byli uvedeni v některých seznamech, jsou stále vystrkováni na okraj společnosti," uvedla Bebarová-Rujbrová.

"Do jisté míry jsme v této chvíli využili i diskuse, která vznikla v souvislosti s lustračním sporem pana Babiše, a kdy někteří z představitelů sociální demokracie, ANO, a ze začátku dokonce i KDU-ČSL se vyjadřovali ve prospěch zrušení lustračních zákonů," připustila Bebarová-Rujbrová.

Právě otázka zrušení lustračních zákonů v tomto týdnu vyvolala spor mezi možnými koaličními partnery. Lidovci se postavili jasně proti, zatímco Babiš se vyslovil pro zrušení zákonů a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka prohlásil, že už splnily svoji roli.

Smyslem zákonů bylo a ostatně i nadále je zabránit pronikání exponentů bývalého režimu do veřejných funkcí, alespoň do těch, které nejsou voleny, do veřejných funkcí ve státní správě. Neškodí si připomenout, kolik politických pracovníků, ideových pohůnků, udavačů a agentů, potřeboval režim ke své obsluze. Rozhodně nenastal čas pro zrušení uvedené právní normy, právě naopak, píše server cak.cz.

V souvislosti s nástupem osob, které se nejenom funkčně, ale i osobně podílely na přisluhování minulému režimu a které nikdo nechce v přímém střetu vystrnadit, a dokonce je ochoten se s nimi i paktovat (viz asistence ČSSD u návratu komunistických aparátčíků), je naopak namístě uvažovat o tom, zdali lustrační zákon nebyl jenom úplným minimem ochrany práv ostatních občanů.

Když už jsme se jednou rozhodli, že komunistický režim je stejně zavrženíhodný jako režim nacistický, měli bychom postupovat stejně, jako kdyby se o některou funkci ucházel aktivní nacista. Nechcete-li mít příslušníka SS, gestapa nebo člena NSDAP ve funkci učitele, školníka, obecního zřízence, natož policisty či snad vojáka nebo soudce, je to zcela pochopitelné. Existuje však paralelně zcela stejná řada funkcí, u nichž nechceme, aby je zastávali členové KSČ a jiných organizací Národní fronty. Otázka je právě v takovém odstupu od roku 1989 o to více aktuální a živá, že by umožnila současné generaci, která měla možnost se pokud možno neušpinit s minulým režimem, aby začala klást stejné požadavky na své okolí.