Vláda zamítla "Okamurovo" referendum. Dienstbier vysvětluje proč

"Vláda svým rozhodnutím vyjádřila zcela jasně, že si změnu současného politického systému založeného na vládě stranické oligarchie či politicko-ekonomické mafie směrem ke skutečné demokracii, nepřeje," uvedl v reakci na rozhodnutí vlády šéf hnutí Okamura.

Obyvatelé by podle návrhu zákona mohli rozhodovat téměř o čemkoli s výjimkou otázek směřujících proti demokratickému řádu a takových, které porušují základní práva a svobody. Z referenda by byly vyloučeny i otázky ke zrušení závazků vyplývajících z mezinárodního práva nebo k zásahům do soudní moci. Podle Dienstbiera by ale referendum mohlo zasáhnout do trestního řízení v předsoudní fázi a také do správního řízení. O přípustnosti všelidového hlasování by rozhodoval Ústavní soud.

Podle Dienstbiera by zákon přijatý referendem stál nad ostatními normami, ač česká legislativa zná z hlediska právní síly jen zákony a ústavní zákony. Všelidové hlasování by mohlo být například i o daních a o státním rozpočtu, ač fiskální politika patří podle vlády mezi základní pravomoci státu.

Kabinet nesouhlasí také s tím, aby byl výsledek referenda platný bez ohledu na účast při hlasování. V souvislosti s tím, že by je mohli vyvolat obyvatelé peticí s nejméně 100.000 podpisy, by o zásadních věcech mohla rozhodovat výrazná menšina. "Referendum by se mělo používat výjimečně. Je nepřijatelné, aby o zásadních věcech rozhodlo například pět procent lidí," poznamenal Dienstbier.

"Závazná referenda fungují v mnoha civilizovaných a demokratických státech světa a celosvětový trend vede k posilování přímé demokracie - ať už si o tom naši odborníci v politice myslí, co chtějí, a tento trend je stejně jednou dostihne," soudí Okamura.

"Když Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury předkládal Poslanecké sněmovně zákon o obecném referendu, předseda strany prohlásil, že „občané mají právo hlasovat o čemkoli", pokud to neodporuje ústavě. Z takového prohlášení by ale zesinali i ti nejpopulističtější švýcarští politici. Právě proto, aby se z přímé demokracie nestala přímá revoluce, jsou švýcarská referenda postavena na dvou základních premisách – musí se hlasovat o zákonu už schváleném a referendum nesmějí navrhovat samotní zákonodárci. Okamurovi, který postavil svou politickou kariéru na parodování knihy ekonoma Pavla Kohouta Úsvit, to však nic neříká. Lidé by podle něj měli v referendu zákony „prosadit, upravit i zablokovat". Referenda by pak mohlo navrhovat také 50 poslanců či 31 senátorů. Takže pokud se Okamurovi něco nepodaří prosadit ve sněmovně, může to ještě zkusit s partou poslanců v referendu," napsal David Klimeš pro server e15.cz.

A pokračuje: "Švýcaři nemají žádné jedno okamurovské referendum, ale hned několik typů. Musí se například povinně hlasovat o změnách ústavy. Na žádost 50 tisíc lidí také o obyčejných zákonech schválených parlamentem. O víkendu však Švýcaři hlasovali ještě o něčem jiném – o lidové iniciativě, v jejímž rámci musí 100 tisíc lidí za rok a půl zažádat o změnu ústavy. To se nečekaně podařilo, ale žádný nový paragraf z toho stejně není. Ve švýcarském systému jsou proti „vzpouře davů" totiž i další pojistky. Nový návrh teprve během tří let připraví vláda. Málo se také ví, že vláda může přichystat i mírnější verzi změny, a snížit tak šanci na přijetí původního požadavku v referendu."

"To vše je ale zjevně pod Okamurovu rozlišovací schopnost. Jak sám říká, občané by měli rozhodovat „v podstatě o čemkoli". Tak s tímto názorem ať rozhodně nejezdí do Švýcarska," dodal Klimeš pro e15.cz.