Václav Havel má v Praze svou lavičku. Schwarzenberg si zoufá: Zbývá nám pouze stud, je nutné připomenout Havla

Politika lidských práv bylo podle Schwarzenberga to, "na co byli Václav Havel a Jiří Dienstbier právem hrdí, založili tradici, která se čtvrt století držela, že Česká republika bude všude na světě, u malých i velkých států, u velmocí a na různých světadílech bránit lidská práva". "Václav Havel věděl, že jeho poslání bylo v České republice, ale jeho poselství platí na celém světě. A drželi jsme se toho. A byli jsme na to hrdí. Dnes nám zbývá pouze stud. Proto je dneska nutné Václava Havla připomenout," doplnil.

Dvě židle a stolek postavené kolem stromu zasvěcené významnému muži českých i mezinárodních dějin dnes otevřelo pro kolemjdoucí vypuštění svazku balónků ve tvaru srdce, typického pro Havla, který ho připojoval ke svému podpisu. Prvními, kdo do dvou židlí usedli, byla Havlova druhá žena Dagmar a autor podoby lavičky Bořek Šípek. Lavičky stojí už i jinde ve světě, první takové místo vzniklo v USA. V Evropě je v Dublinu a v Barceloně.

Pražský primátor Tomáš Hudeček (TOP 09) o Havlovi řekl, že ve světě silných slov uměl hledat dialog a spojovat pomocí mostů. Upozornil, že i postavení židlí kolem stolku a stromu - tím, jak jsou k sobě nakloněny, vybízí k dialogu.

Otevření se zúčastnili mnozí Havlovi blízcí a přátelé, třeba Ladislav Špaček, Martin Bursík, Dana Němcová, Jiřina Šiklová, přišli i ředitel Národního divadla Jan Burian, ředitelka Galerie hlavního města Prahy, která zodpovídá za veřejnou plastiku ve městě, Magdalena Juříková, nebo ministr kultury Daniel Herman, který deklaroval, že ministři KDU-ČSL s kritizovanou zahraniční politikou vlády nesouhlasí.

„Odhalení jsme naplánovali na 1. května na upomínku vstupu České republiky do Evropské unie, což Václav Havel dlouhá léta prosazoval. Aby se ČR dostala do většího evropského celku. Takže to jsme chtěli tím připomenout," vysvětlila pro ČRo Marta Smolíková z Knihovny Václava Havla.

Václav Havel, důsledně pojmenoval a jasně označil zlo pocházející z totalitní komunistické ideologie. V 90. letech dokázal i označit a pojmenovat jako nebezpečí velkozloděje, mafiány a manipulátory skrývající se za vznešené ideály demokracie, nedokázal však shromáždit tolik moci, aby tomuto nebezpečí dokázal účinně čelit.

Václav Havel nikdy netoužil po moci a byl do svého úřadu vyzdvižen lidovou vůlí spíše jako symbol. Jeho angažovanost a jmenování možná zabránily mnohým hrůzám, o kterých nemámě ponětí. Byl režisérem a spisovatelem, v této oblasti ležel jeho boj a jeho odpovědnost. To ostatní bylo již na jiných, a také na nás samotných. Díky tomu, co Havel vybojoval a kam až posunul tuto neviditelnou frontovou linii, jsme my mohli zahlédnout směry a cíle, ke kterým je nutno pokračovat, stojí na webu korunaceska.cz.

Pamatujeme si na doby, kdy velká část našich bodrých spoluobčanů byla ochotna podepsat jakoukoliv výzvu a žádost k tomu, aby Václava Havla a ostatní protivné hledače pravdy odvezli kamsi na Sibiř, ve strachu z toho, že režim přitvrdí a bude hůř. Pamatujeme si doby, kdy vězeň Václav Havel rozhodně nebyl oblíbencem národa, jenž se krčil, dával si pozor na ústa, hlasoval na schůzích, chodil do průvodu a kradl na stavbách cement. Naše děti si jednoho dne budou pamatovat doby, kdy většina bodrých českých občanů mlčela ke kolosálnímu okrádání a zadlužování státu, k demoralizaci národa a k rozbíjení rodin i přirozených lidských vztahů, nevystrkovala hlavu a kradla, co se dalo.