V Praze se možná bude volit jinak, šance pro malé strany

Nyní zákon umožňuje pražským zastupitelům vytvořit více volebních obvodů tak, aby se v každém volilo nejméně devět členů zastupitelského sboru. Změna podle představitelů hlavního města může zásadně ovlivnit proporcionalitu volebního výsledku.

"Kandidující subjekt s nižší voličskou podporou nemusí získat mandát v zastupitelstvu, byť jeho volební výsledek překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli," uvádějí v důvodové zprávě. Vedení Prahy argumentuje i rizikem porušení rovnosti volebního práva a možnými úvahami o účelovosti dělení Prahy s cílem ovlivnit výsledky voleb.

Městské zastupitelstvo už rozhodlo, že podzimní volby budou v Praze v jednom obvodu. Pražané budou volit 65 zástupců. Stejný počet pevně předpokládá poslanecká novela. Nyní má zastupitelský sbor 63 členů, v minulosti byl i sedmdesátičlenný. Rozdělování metropole do volebních obvodů vyvolávalo spory, protestovaly hlavně menší strany.

Znáte české ústavy?

Na rozdíl od ústav platných na našem území v éře habsburské monarchie, vycházela Ústavní listina z 29. února 1920 z koncepce suverenity lidu. Zákonodárná moc náležela dvoukomorovému Národnímu shromáždění tvořenému 300 člennou poslaneckou sněmovnou a senátem, který měl 150 senátorů. Do obou komor se volilo na základě poměrného volebního systému. Do poslanecké sněmovny volili občané starší 21 let, kandidovat mohla osoba starší 30 let. Aktivním volebním právem do senátu disponovali občané starší 26 let, kandidát do senátu musel být starší 45 let.

Značný zásah do pravomocí parlamentu si vynutila reakce na velkou hospodářskou krizi počátku třicátých let. Zmocňovací zákon z června 1933 umožňoval vládě obcházet parlament, vydávat nařízení s mocí zákona a zrychlit přijímání potřebných opatření. Takto byly vydány přes tři stovky nařízení. Oproti původnímu předpokladu byla původně pěti měsíční účinnost několikrát novelami prodloužena. Zmocnění vlády trvalo čtyři roky. Přestože se většinou dotýkala hospodářské oblasti, šlo o vážné narušení principů parlamentní demokracie a znamenaly posílení regulatorních prvků a zákazů. Ve srovnání s okolními zeměmi se však následkem krize Československo od demokratického zřízení neodklonilo.

Prozatímní Národní shromáždění po válce bylo jednokomorovým sborem a zasedalo v něm 300 poslanců. Poslanci Prozatímního Národního shromáždění nezískali svá místa na základě parlamentních voleb. Byli zvoleni delegáty národních výborů a správních komisí na zemských sjezdech. Způsob volby upravoval prezidentský dekret č. 47/1945 Sb. a vyhláška ministra vnitra z 25. srpna 1945. Delegáti schvalovali navrženou jednotnou kandidátku Národní fronty (v českých zemích ji tvořila strana komunistická, sociálně demokratická, národně socialistická a lidová.

Krátce po definitivním převzetí moci komunistickou stranou byla schválena Ústava 9. května. Ta zakotvovala existenci jednokomorového Národního shromáždění. Jemu byla vláda odpovědna kolektivně i individuálně. Reálná moc ve státě náležela komunistické straně a jejím orgánům.

V rámci náznaku společenských proměn byla v socialistickém Československu hledána cesta k vyřešení vztahů Čechů a Slováků v jednom státě. Ústavním zákonem z 27. října 1968 se proměnil dosud unitární stát ve federaci dvou rovnoprávných národů. V souvislosti s tím se zásadním způsobem obměnila i struktura reprezentativních sborů. Na úrovni federace vykonávalo zákonodárnou moc dvoukomorové Federální shromáždění. Sněmovna lidu měla 200 poslanců, ve Sněmovně národů zasedalo 150 poslanců, kteří byli voleni z poloviny na území České socialistické republiky a z poloviny ve Slovenské socialistické republice. Na národní úrovni představovaly zákonodárnou moc 200 členná Česká národní rada a Slovenská národní rada o 150 poslancích.

Na základě všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva proběhly 8. a 9. června 1990 volby do Federálního shromáždění a obou národních rad. Jejich vítězi se stala uskupení, která se postavila do čela veřejného odporu proti komunistické moci a s představiteli starého režimu vyjednávala. V Čechách to bylo Občanské fórum, na Slovensku Verejnosť proti násiliu.