Dolejš o kauze Kvitová: Bohatí arogantně provokují, chudí nenávistně závidí

Komunistu překvapilo, kolik iracionálních emocí vyvolalo rozhodnutí české wimbledonské vítězky. „Ponechme stranou provokující aroganci a egoismus některých bohatých a nenávistnou závist některých chudých. Profesionální sport prostě má atributy podnikání a masové zábavy. Tomu poněkud neodpovídá adorace a ikonizace sportovních špiček jako nadlidí, spojená s různými projevy pseudovlastenectví, ale i dost planého moralizování," uvedl Dolejš s tím, že sport je tvrdý byznys a peníze v něm jsou tvrdě vydřené.

Nechápe proto, proč jsou sportovci tak hrubě napadáni, když nedělají nic nelegálního. „ Lze meditovat, zda si takové sumy sportovci vůbec zaslouží, ale Petra Kvitová ty peníze přeci nezcizila. Ví se snad o porušení zákona jako v kauze Borise Beckera? Proč tedy nelibost kritiků vyvolalo i to, že se v rámci platných pravidel tenistky zastal prezident Zeman i Andrej Babiš který šéfuje úřadu, který obvykle bojuje proti neochotě platit daně?" pozastavuje se nad situací místopředseda KSČM.

Návrh, že by měla Kvitová přijít o občanství je podle komunisty mimo mísu už jen proto, že to podle stávající ústavy není možné. „Účet si může v cizině zřídit každý a peníze v zahraničí vydělané tam svobodně disponovat. Přeci nechceme držet lidi i s jejich majetkem za ostnatým drátem či ve vazalském poddanství," myslí si Dolejš a dodává, že sportovci jsou většinou světoběžníci a nemají stále místo výkonu povolání. „Představa, že změnou bydliště měníme i vlast a snaha bydlet jinde je vlastizrada, je opravdu mimo čas a prostor," rázně říká komunista.

Podle politika je celá kauza založena na nepochopení problému daňových úniků a takzvaných daňových rájů. „Prostě nelze činit rovnítko mezi legální daňovou optimalizaci a trestným činem krácení daní. Peníze vydělané na turnajích se daní v pořádající zemi. Pokud se Kvitová zdržuje v Monaku a nezdržuje se většinou již v ČR, tak ostatní peníze řádně daní tam," vysvětluje problematiků Dolejš, podle kterého je logické, že někteří lidé nechtějí platit víc, než skutečně musí.