Kalousek zuří: Toto prý zatajil Sobotka a Dienstbier

Premiér Bohuslav Sobotka a ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier tvrdí, že služební zákon musí být účinný k 1.1. 2015, jinak je ohroženo čerpání zdrojů z EU. "Jednak nemají pravdu, jednak nám zatajili kritické připomínky Evropské komise k jejich návrhu," rozzlobil se Kalousek.

"To, co ČR potřebuje, je profesionální, efektivní a nestranná státní správa. To, co navrhuje vládní koalice ve svém paskvilu, jsou poslušní úředníci oddaní oligarchům, kteří budou sloužit jim a ne daňovým poplatníkům," varuje exministr financí.

TOP 09 na svém webu zveřejnila poznámky Evropské komise k návrhu zákona o státní službě, které se datují ke dni 27. 6. 2014. Jak strana uvádí, "jsou neformální a nejsou vyčerpávajícím výčtem. Aby mohlo být provedeno plné hodnocení zákona, bylo by třeba, aby byl dostupný rovněž obsah nařízení, vyhlášek a metodik týkajících se státní služby."

Poznámky Evropské komise k návrhu zákona o státní službě

1. Rozsah působnosti1.1. Článek 1 vymezuje orgány a zaměstnance veřejné správy, na které se zákon vztahuje (všichni zaměstnanci „administrativní složky státu" podle jiných právních předpisů a jiní zaměstnanci). Článek 2 vymezuje zaměstnance vyňaté z působnosti tohoto zákona. Zásada by měla být taková, že všechny orgány vykonávající státní službu, bez ohledu na jejich právní status, by měly spadat do působnosti zákona a všechny případné výjimky by měly být odůvodněny. V zájmu zvýšení transparentnosti by seznam orgánů a zaměstnanců vyňatých z působnosti zákona měl být zveřejněn.

1.2. Jakkoli chápeme, že mnoho správních orgánů nejsou formálně vzato administrativní složky státu, v každém případě se jedná o rozpočtové nebo příspěvkové (polorozpočtové) organizace (právnické osoby) státního orgánu (obvykle ministerstva). Tyto orgány by do působnosti zákona měly spadat. Např. se zdá, že na Centrum regionálního rozvoje se současné návrhy zákona nevztahují.

1.3. Nezávislost orgánů by neměla být a priori zdůvodněním pro nepoužití zákona. V tomto smyslu se současná situace, kdy se na část jejich zaměstnanců uplatňuje pouze Zákoník práce, nezdá být dostačující a vyhovující.

1.4. V návrhu zákona je ustanovení (čl. 11), že obě kategorie zaměstnanců (viz komentář 1.1) se budou řídit stejnými služebními předpisy vydanými Generálním ředitelstvím státní služby (nebylo dosud vytvořeno), které by měly zajistit základní soulad mezi těmito dvěma kategoriemi , a to pouze pokud jde o organizační stránku. Jakkoliv obsah služebních předpisů v tomto okamžiku nelze hodnotit, neboť teprve mají být přijaty, doporučuje se, aby se na druhou kategorii vztahovaly nejenom organizační aspekty, ale také ostatní důležité aspekty zmíněné v čl. 1 (služební vztah, odměňování, hodnocení atd.)

1.5. Navíc, dokonce i v orgánech státní správy není druhá kategorie zaměstnanců jasně definovaná (viz čl. 2 písm. J). Je třeba poznamenat, že jakkoli nejsou státními zaměstnanci de iure, de facto vykonávají (plní) funkci státní (regionální) správy.

1.6. Zákon vyjímá ze své působnosti nejenom politické představitele, ale rovněž ty, kteří pro ně pracují (tedy rovněž osoby pracující pro politické náměstky). To znamená vynětí významné části úředníků plnících úkoly veřejné služby. Nejsou poskytnuty žádné podrobnější informace o pravidlech vztahujících se na tyto úředníky (tedy doporučená struktura, minimální/maximální počet náměstků nebo jejich spolupracovníků), takže rozsah (šíři) výjimek nelze posoudit. V každém případě by počet tohoto typu úředníků měl být omezen na to, co je přísně vzato nezbytné.

1.7. Regionální rady jsou vyňaty s odkazem na tvrzená legislativní/ústavní omezení, přičemž řešení neslučitelností (rozporů) mezi zákonem o krajských úřednících č. 312/2002 Sb. a zákona o státní službě nejsou představována.

1.8. Čl. 79 upravuje povinnosti úředníků z hlediska etiky a osobní integrity. Bylo by vhodné zahrnout rovněž výslovný odkaz na základní principy a hodnoty státní služby jako je integrita, nestrannost, objektivita, úcta k právnímu státu, efektivita; tedy situaci, kdy státní úředník obdrží příkaz, který považuje za nesprávný nebo pravděpodobně vedoucí k vážným potížím.

1.9. Není jasné, proč jsou v čl. 5 konkrétně zmíněny pouze některé oblasti (jako výzkum, civilní ochrana), zatímco četné jiné nikoliv (zaměstnanost, vzdělání, životní prostředí..) Podrobnější specifikace těchto oblastí má být navíc vymezena podzákonným předpisem bez jakéhokoliv představeného data nabytí účinnosti.

1.10. Právní úprava ochrany informátorů (whistleblowers) se jeví být nedostatečná. Rovněž opatření na předcházení střetům zájmů by měla být podrobněji zpracována a rozvedena.

2. Implementační (realizační) plán, přechodné období2.1 Plánované nabytí účinnosti k 1. lednu 2015 je všeobecně vítáno. Nicméně, Komise vždy zdůrazňovala, že rychlost by nikdy neměla být na úkor kvality předpisu. Navíc, vzhledem k více než dvouletému přechodnému období je jasné, že některé části předpisu vstoupí v účinnost až po zákoně samotném.

2.2 Klíčové části zákona,(jakými jsou např. odměňování, systemizace, vzdělávání, zkouška státní služby) je třeba rozvíjet prostřednictvím dalších konkrétních prováděcích předpisů (např.služebními předpisy, vyhláškami či metodikami).K těmto plánovaným prováděcím předpisům, které jsou nyní k dispozici pouze na pracovní úrovni, by měl být vypracován a sdělen podrobný časový harmonogram.

3. Odměňování3.1 Bereme na vědomí, že předpis plánuje využít stávající odměňovací systém, (v němž různé druhy národních doplňkových plateb a bonusů, představující flexibilní část příjmu, tvoří poměrně velkou část celého platu) a opouští tak smluvní systém platů.Nicméně, vzhledem k tomu, že v průběhu dvouletého přechodného období bude připraven zcela nový a transparentní systém, nemůže být tato oblast v současné fázi plně posouzena. Kromě toho se zdá, že změna odměňovacího systému bude provedena nikoli formou zákona, ale prostřednictvím vyhlášky. I přesto, že by tato změna měla být připravena do konce roku 2014, doporučujeme v zákoně zásadu transparentnosti stanovit jasněji.

3.2 Systém odměňování by měl být navržen tak, aby byla zachována atraktivita veřejné správy pro mladé lidi. To by vyžadovalo určitou flexibilitu v oblasti výše nástupních platů pro nové rekruty. Viz také níže komentáře k bodu číslo 4.

4. Nástup do/ze služby4.1 Přestože je obecně uznávána potřeba stability a kontinuity veřejné služby, zdá se, že některá ustanovení zákona omezují možnost vstupu do státní služby zvenčí. Konkrétní příklady jsou uvedeny níže.

4.2 Není jasné, z jakého důvodu může být generální ředitel státní služby a jeho zástupce vybírán pouze z řad stávajících úředníků (§51 -52), podobné je to pak u externích odborníků na vyšších manažerských pozicích (§53-56). Noví úředníci mohou být přijati pouze na místa vedoucích oddělení.

4.3 Pro vedoucí pozice by mimo daný požadavek, týkající se počtu let strávených ve státní službě, měly být stanoveny i některé další požadavky na kvalifikaci. Předpokládá se, že výběr provádí komise nominovaná a jmenovaná jedině vládou: dle potřeby lze však předpokládat poradní rolii jiných nezávislých subjektů. Měla by být definována jasná pravidla pro výběrové komise.

4.4 Výběr všech manažerů je pravomocí generálního ředitele (ten je jmenován politicky vládou): jmenuje všechny státní tajemníky (§53, odst. 2) a ti následně jmenují zbytek managementu státního orgánu (§55 odst. 2). Takže otázka politického vlivu ve veřejné správě není řešena prostřednictvím zákona, nýbrž kaskádovým efektem.

4.5. Požadavky pro propuštění manažerů by měly být jasně definovány a zahrnovat i případy vážného pochybení (čl. 61).

4.6. Mechanismus náboru úředníků se provádí ve dvou fázích (nejprve dochází k náboru státního úředníka a teprve poté se během vymezené doby skládá úřednická zkouška). Není jasné, proč tyto dva postupy nemohou být sloučeny do jedné procedury náboru složené z písemné a ústní zkoušky za účelem řádného posouzení analytických a logických schopností uchazeče. Skutečnost, že písemný test není povinný (čl. 27), by za jistých okolností mohla znamenat porušení principu rovného zacházení. Vzhledem k tomu, že ani pro jednu část úřednické zkoušky nejsou známy podrobné informace, hodnocení nelze dokončit a uzavřít.

4.7. Volná místa mají být oznamována pouze na oficiální úřední desce dotyčného úřadu bez uvedení jakékoli lhůty pro podávání přihlášek. Pokud má být v souladu s principem transparentnosti, měl by zákon stanovit, že veřejně dostupný zdroj o volných místech a uvádějící lhůtu pro podání přihlášek by měl stanoven spolu s konkrétními kritérii výběru.

4.8. Pokud jde o stávající zaměstnance (viz čl. 188), byli by přesunuti do režimu státní služby, pokud o to požádají a splní základní kritéria (tedy 3 roky služby), nebudou muset podstupovat žádné další přezkušování jejich kvalifikace. Přinejmenším hodnocení jejich pracovní výkonnosti by mělo být v tomto procesu zohledňováno.

4.9. Měly by být stanoveny určité minimální podmínky pro zaměstnance nabírané na smlouvu na dobu určitou.

5. Systemizace5.1. Podobně jako u odměňování a dalších oblastí nemůže být hodnocení provedeno, vzhledem k tomu, že podrobná úprava bude stanovena až v pozdějších prováděcích předpisech. Očekáváme, že příslušný prováděcí předpis by měl stanovit modelovou strukturu administrativního orgánu (ministerstvo, agentura) včetně maximálního počtu politických náměstků a jejich spolupracovníků (kteří jsou vyňati z působnosti zákona) atd., což by mělo být založeno na řádném auditu/analýze veřejné správy.