Albrightová byla nejdůležitějším advokátem Česka v USA, napsal Zeman

Hrad dnes na webu informoval, že prezident v souvislosti s úmrtím Albrightové zaslal kondolenci svému americkému protějškovi Joeovi Bidenovi. 

Zeman zmínil, že si Albrightové vážil on, český národ a celý svět. "My, Češi, jsme ji považovali za svou, přestože z rodného Československa odjela ještě v dětském věku. Po celý svůj život si však kromě výtečné češtiny udržovala i lásku ke své rodné vlasti," napsal.

Albrightová byla podle prezidenta nejdůležitějším podporovatelem Česka v USA. "Velmi napomohla brzkému vstupu Česka do NATO, jehož členy jsme se stali během mého premiérování a které je od té doby garancí naší bezpečnosti," poznamenal. 

"Madeleine Albright zkrátka nadále zůstane velkou, hrdou a příkladnou osobností a spojníkem mezi našimi zeměmi," dodal Zeman, podle kterého byla zesnulá politička rovněž vzorem pro řadu žen a dívek. 

Albrightová se narodila v Praze v roce 1937 v české židovské rodině diplomata Josefa Korbela. Vychovávána byla jako katolička. Do Spojených států přišla jako uprchlice v roce 1948, byla ministryní zahraničí v letech 1997 až 2001 v administrativě demokratického prezidenta Billa Clintona. Předtím působila jako velvyslankyně USA při OSN. Nadšená americká i česká patriotka, kterou pojilo přátelství s Václavem Havlem, se významně zasadila o vstup ČR, Polska a Maďarska do NATO.

V roce 1999 patřila Albrightová k největším obhájcům bombardování Jugoslávie, které mělo zabránit srbským etnickým čistkám v Kosovu. Zeman se loni v květnu za alianční bombardování omluvil a požádal Srby o odpuštění. Letecké útoky NATO byly podle něj protiprávní, neboť je neschválila Rada bezpečnosti OSN. Česko tehdy hledalo spojence, spolu s kterým by bombardování odmítlo, ale neúspěšně, uvedl Zeman, který v té době stál v čele české vlády.

Politiku Albrightové formovalo její rané dětství v Československu, píší média

Zahraniční média vzpomínají na Madeleine Albrightovou, která ve středu zemřela ve věku 84 let, jako na vášnivou stoupenkyni nasazování americké diplomatické a vojenské moci v zahraničí, jejíž světonázor silně formovala zkušenost s nacistickou a komunistickou diktaturou z jejího raného dětství v Československu. Zatímco nynější i bývalí američtí vládní činitelé Albrightovou připomínají jako charismatickou odbornici a mentorku, která proklestila cestu řadě dalších žen mířících na vysoké posty v americké vládě, srbská média píší, že v Srbsku zůstává jednou z nejvíce nenáviděných amerických političek kvůli prosazování bombardování Jugoslávie a nezávislosti Kosova.

Prezident Joe Biden ve středu nařídil k uctění památky první ženy, která stanula v čele americké diplomacie, spustit vlajky na vládních a vojenských budovách na půl žerdi a ponechat je tak až do nedělního večera. Na twitteru pak napsal, že Albrightová byla "silou dobra, elegance a slušnosti - a svobody".

Bývalý šéf Bílého domu Barack Obama zase poznamenal, že byla "bojovnicí za demokratické hodnoty. A jako imigrantka si do své průkopnické kariéry přinesla jedinečný a důležitý pohled na věc".

Útěk rodiny Albrightové před nacismem a následně před komunismem považují za zásadní pro její zahraničněpolitické postoje také zahraniční deníky. Podle francouzského listu Le Monde v důsledku této zkušenosti věřila v prosazování univerzálních hodnot a "nestavěla proti sobě vojenskou sílu a diplomacii. Naopak se domnívala, že první je v případě potřeby nezbytnou součástí druhého". List připomíná její slavný výrok, v němž v roce 1998 označila Spojené státy za "nepostradatelný stát" pro celý svět. "Tyčíme se vysoko a vidíme dál do budoucnosti, než jiné země," řekla tehdy. Tímto postojem si podle listu na řadě míst vytvořila četné odpůrce, podobně jako další význačná postava americké zahraniční politiky, Henry Kissinger.

Komentátor David Ignatius v listu The Washington Post napsal, že se Albrightová ve svých profesních rozhodnutích řídila spíše svým pojetím amerických hodnot, než zahraničněpolitickými zájmy. "Když ale mluvila o zahraniční politice, tak mezi tím nerozlišovala". Albrightová podle něj ovlivnila celou generaci diplomatů, měla rozsáhlé známosti a vynikala charismatem, díky němuž dokázala obměkčit i ty nejodměřenější diplomaty. Stala se rovněž známou díky své sbírce broží, jimiž dopředu vysílala diplomatům zprávy o tom, v jaké náladě vstupuje do jednání. Květovaná brož značila například optimismus, brož s želvami a kraby byla známkou frustrace.

Albrightová měla podle Ignatiuse velký vliv i na současné vedení amerického ministerstva zahraničí. To při středečním tiskovém brífinku potvrdil i mluvčí americké diplomacie Ned Price, podle nějž je její odkaz patrný v každé místnosti budovy amerického ministerstva zahraničí. Nynější šéf diplomacie Antony Blinken i jeho náměstkyně Wendy Shermanová pro Albrigtovou pracovali a považovali ji za svou mentorku, stejně jako řada dalších činitelů Bidenovy administrativy.

Týdeník The Economist připomíná, že Albrightová i po odchodu z úřadu v roce 2001 podporovala generaci žen, jež po jejím vzoru toužily po úspěchu v nejvyšších patrech americké politiky. Jednou z nich byla i Hillary Clintonová, která nakonec velela ministerstvu zahraničí za Obamovy vlády. Když Clintonová usilovala o Bílý dům, řekla Albrightová na její podporu: "V pekle mají vyhrazené místo pro ženy, které si vzájemně nepomáhají."

Výrazně odlišné reakce než v USA a západních zemích přicházejí například ze Srbska s ohledem na skutečnost, že Albrightová v roce 1999 patřila k největším obhájcům bombardování Jugoslávie, které mělo zabránit srbským etnickým čistkám v Kosovu. "Jméno Madeleine Albrightové se pro mnohé lidi v Srbsku stalo synonymem pro zlo. (...) V srbské kolektivní paměti zůstane zapsána jako jedna z nejvíce nenáviděných zahraničních političek," píší internetové stránky nejčtenějšího srbského deníku Blic.

"Na Madeleine Albrightovou se v Srbsku vzpomíná jako na nemilosrdnou ženu. Byla jedním z nejhlasitějších zastánců bombardování Jugoslávie a nezávislosti Kosova. Její jméno se v naší zemi vyslovuje s hořkostí," uvedl zpravodajský web 24sedam.rs v článku s titulkem "Madeleine Albrightová strávila dětství v Bělehradě, Srby ale nikdy nedokázala milovat". "Srbská veřejnost na ni bude vzpomínat jen ve zlém. Během 90. let měla výrazný vliv na dění v naší zemi, od válečných událostí až po dění v Kosovu po válce," přidává zase portál Srbija Danas.

Jedním z posledních novinových článků Albrightové byl sloupek v listu The New York Times, který vyšel den před útokem Ruska na Ukrajinu. Bývalá šéfka diplomacie v něm píše, že pokud ruský prezident Vladimir Putin nařídí invazi na Ukrajinu, což o den později udělal, bude se jednat o historickou chybu, která zanechá Rusko "diplomaticky izolované, ekonomicky zmrzačené a strategicky zranitelné tváří v tvář silnější a více sjednocené západní alianci".

Albrightová ve sloupku rovněž vzpomíná na rok 2000, kdy se jako první z čelných činitelek USA setkala s Putinem. "Cestou domů jsem si poznamenala svoje dojmy: Putin je malý a bledý, tak chladný, že se skoro podobá plazu." "Jeden se musí zamyslet, jakou brož by si dnes vzala, pokud by se dožila dalšího setkání s ním?" napsal týdeník The Economist.