Největší hrozba pro Islámský stát? USA to nejsou

Nejprve se Pojar vyjádřil k tomu, že situace na Blízkém východě je dlouhodobá záležitost. Otázka extremismu je tu už několik desetiletí, nezačala s arabským jarem, nezačala se sovětskými útoky, ani americkým vstupem na Východ.

Není to tedy problém několika posledních let, ale několika desetiletí a podle Pojarových odhadů bude problém ještě několik let (až desetiletí) trvat. V Egyptě, Lybii a dalších problematických státech IS obsazuje města nebo části měst, navíc se sliby loajálnosti mění, jsou více fluidní a je proto těžké různé politické (a ideologické) odlišit.

IS je hrozbou, pokračuje Pojar. „Kořeny extremismu jsou hluboce propletené," říká. Je jedno, jak se extremisté nazývají, „vždy tu bude něco dalšího, boj bude pokračovat." Cílem by podle Pojara mělo být soustředění se na zdroje a ideologie extremismu, obzvláště na salafistické džihádisty.

„Hlavním zlem jsou pro IS takfirové, kacíří a ší'itové," dodává. Americké síly jsou tedy až na druhém místě. IS se tedy nejprve chce vypořádat s lidmi ve svém okolí, s těmi, jejichž náboženství považují za špatné a kacířské.

Boj se zahraničními silami je tak druhořadý. Jedním z důvodů, proč byla Al-Kajda neúspěšná, byla jejich snaha bojovat se vzdáleným nepřítelem a ne s tím, které měla za dveřmi.

IS je fluidní, není to jen teroristická organizace, ale také organizace snažící se založit stát. Idea chalífátu, jenž tu před lety byl, existuje už několik desítek let a jeho obnova je jedním z úkolů IS, uzavírá Pojar.