Poslední rozloučení s Ivanem Medkem se uskuteční v bazilice sv. Markéty

Medek je předními osobnostmi české politické scény hodnocen jako charakterově ryzí člověk, který se vždy držel demokratických ideálů. "Neváhal ve chvílích největšího ohrožení a popření svobody a národní suverenity naší vlasti věnovat veškeré své úsilí boji za návrat demokracie, byť z nuceného exilu. Pro mnoho našich občanů byl jeho hlas, zaznívající denně z Vídně prostřednictvím našich rozhlasových přijímačů, hlasem svobody, hlasem naděje," kondoloval takto Medkově manželce Heleně prezident Václav Klaus.

Medka vnímal podobně i disident a první místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL). "Byl to pravý aristokrat, byť bez titulu. Byl vzkazem toho nejlepšího z meziválečného Československa."

Medek se narodil 13. července 1925 v Praze. Studoval pražskou konzervatoř, kterou ale nedostudoval. Po válce byl manažerem komorního orchestru dirigenta Václava Talicha. V 50. a 60. letech pracoval v České filharmonii. V padesátých letech byl potrestán třemi měsíci vězení za účast na údajných finančních machinacích, poté se jej neúspěšně pokoušela do svých řad získat Státní bezpečnost.

Po roce 1969 měl zakázanou veřejnou činnost a v lednu 1977 po podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Pak pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. V roce 1978 emigroval do Rakouska. Ve Vídni byl dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi - BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.

Po listopadové revoluci se v roce 1989 stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993 - 1998 pracoval u prezidenta Václava Havla jako jeho kancléř. V roce 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu.