Podívejte se na popelavý svit: Je to šalba klamné zory? Nikoli

Znamená to, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla? Nebo, že má atmosféru, ve které se sluneční světlo rozptyluje a ozařuje tak oblasti, kde nastala měsíční noc? Nikoli. I když se o sluneční světlo skutečně jedná... Nápovědou nám už může být anglické označení „earthshine“.

První, kdo podal jeho správné vysvětlení, byl zřejmě Leonardo da Vinci. Nákres měsíčního srpku s popelavím svitem je totiž součástí souboru Codex Leicester, jenž vznikl v letech 1506 až 1510. Leonardo zde vyjadřuje přesvědčení, že ona „přízračná záře“ je způsobena slunečním světlem, které se odráží od pozemských oceánů a následně dopadá na Měsíc.

Více méně měl pravdu. V době kolem novu je při pohledu z Měsíce planeta Země ve fázi přesně opačné, tj. v úplňku. Vzhledem k tomu, že je výrazně větší a také odráží zpět do vesmíru až 40 procent dopadajícího světla (Měsíc jen deset procent), svítí na měsíčním nebi až stokrát více než Měsíc na obloze pozemské. Popelavý svit tedy není nic jiného než sluneční světlo rozptýlené (odražené) Zemí k Měsíci a zase zpět. Dodejme, že hlavní roli zde nehrají oceány, jak si myslel da Vinci, nýbrž bílá oblaka.

Přírodní jev není jen zajímavou hříčkou. Jeho studium slouží k odhadu odrazivosti (tzv. albeda) povrchu planety Země, které závisí na množství a typu mraků, ale také na stavu vodních ploch. Mění se jak v průběhu kalendářního roku, tak dlouhodobě v souvislosti s globální změnou klimatu.

Popelavý svit Měsíce je pozorovatelný skoro vždy před a po novu: například večer kolem 4. dubna, ráno 26. dubna nebo večer kolem 3. května. Podíváte se?