Vláda volební období neustojí? Stropnický si posvítil na Babiše, nešetřil ani Macinku

Podle bývalého diplomata a herce je v současnosti mezi voliči i politiky mnohem větší poptávka po hrubé síle než po kultivovaném dialogu. Stropnický vysvětluje, že demokracie je ze své podstaty pomalý a složitý proces plný kompromisů, což u části veřejnosti vyvolává volání po „chlapovi, který bouchne do stolu“. Politici na tuto společenskou objednávku reagují úmyslnou razancí a ostrými slovy, čímž však podle něj dochází k devalvaci veřejné debaty.

Jako nejvýraznější příklad takového silového a egocentrického stylu uvádí Donalda Trumpa. Ten podle Stropnického představuje snahu o maximální koncentraci moci a oslabování kontrolních mechanismů, jako jsou soudy, Senát nebo nezávislá média. Tyto demokratické pojistky jsou pro politiky Trumpova typu těsnou kazajkou, ačkoliv jsou pro zachování svobody naprosto klíčové.

Kriticky se Stropnický staví i k aktuální české vládní koalici složené z hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě. Domnívá se, že toto spojení vůbec nemuselo vzniknout, ale je odrazem voličské touhy po změně stylu. Andrej Babiš se podle něj pouze přizpůsobil okolnostem a jeho kabinet je nyní ve vleku událostí, které sám vyvolal nebo které přicházejí ze zahraničí.

Bývalý ministr pochybuje o tom, že tato vláda dokáže bez problémů fungovat celé volební období, a to zejména kvůli personálnímu obsazení některých resortů. Pozastavuje se například nad ministrem kultury Otou Klempířem, u kterého nechápe ambici vést tento resort vzhledem k jeho údajné minulosti a výrokům o lidech, kterým ublížil jako donašeč.

Podobně ostře hodnotí i šéfa diplomacie Petra Macinku. Ten se podle Stropnického snaží šokovat za každou cenu, přičemž některé jeho výroky jsou již za hranou únosnosti. Za leitmotiv Macinkova působení pak považuje systematickou snahu o ponižování prezidenta republiky. Podivuje se také nad situací na ministerstvu obrany pod vedením Jaromíra Zůny, který má podle něj prakticky zakázáno mluvit, což mu znemožňuje řádný výkon funkce.

Právě k obraně má Stropnický jako její bývalý šéf velmi blízko a nelíbí se mu nastavení rozpočtu. Varuje před škrty v tomto resortu, protože Česko má mezinárodní závazky, které by mělo plnit. Doufá sice, že příští rok vláda rozpočtový deficit dožene, ale obává se, že současné omezení výdajů odráží spíše celkový vlažný přístup státu k otázce vlastní obranyschopnosti.

Závěrem Stropnický vyjádřil naději, že se některé vládní kroky, které označuje za likvidační, nepodaří dotáhnout do konce. Věří zejména v to, že se občanská společnost dokáže postavit za udržení nezávislosti veřejnoprávních médií. Přestože se snaží zůstat racionálním optimistou, vývoj na politické scéně sleduje s neskrývanými obavami o kvalitu české demokracie.