Léčba protonem bude hrazena pojišťovnami?

Konkrétní termín zařazení do sazebníku ale náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová neuvedla, plánuje se to podle ní výhledově. Aktuálně ministerstvo připravuje novelu, podle níž budou komplexní onkologická centra rozhodovat o tom, který z pacientů projde protonovou léčbou.

Léčbu protonem zatím v tuzemsku nabízí jen Protonové centrum Praha, které bylo otevřeno koncem roku 2012. Jeho maximální roční kapacita má být dva tisíce pacientů. Podle smlouvy o smlouvě budoucí z roku 2006 mělo 1650 z nich být od Všeobecké zdravotní pojišťovny (VZP), která by tak centru měla patnáct let vyplácet miliardu korun ročně. VZP však platnost této smlouvy odmítá a rozhodčí soud jí počátkem července dal za pravdu. Definitivní slovo vynese Obvodní soud Praha 6.

Z tuzemských zdravotních pojišťoven má aktuálně s centrem smlouvu jen Vojenská zdravotní pojišťovna, která její obsah tají. Do centra posílají pacienty i jiné tuzemské pojišťovny, které úhradu za léčbu vyjednávají individuálně. Například VZP před měsícem uvedla, že za vyúčtovanou léčbu dvaceti pacientů zaplatila 14,9 milionu korun, což je průměrně 745.000 za pacienta.

Možnost použít protonový svazek pro radioterapii byla objevena ve čtyřicátých letech krátce po zahájení činnosti cyklotronů. První vědecká práce diskutující jejich použití v medicíně byla publikována v Journal of Radiology v červnu 1946 Robertem Wilsonem. Tento fyzik se podílel na vývoji cyklotronu v Donnerově (později Lawrencově) laboratoři na Kalifornské univerzitě. Rozpoznal možnost aplikovat vysoké dávky záření do malého cílového objemu při šetření okolních tkání.

Na základě jeho práce vědci v Harvardské cyklotronové laboratoři a Lawrencově laboratoři v Berkeley modifikovali své výzkumné cyklotrony tak, aby je bylo možno použít i k léčbě. První nemocní s intrakraniálními ložisky byli ozářeni koncem padesátých let. Později byla terapie zahájena na řadě dalších pracovišť ve světě, informuje zdravi.e15.cz.

Protonová terapie je schopná aplikovat dávku záření do jakékoli části těla pacienta s vysokou přesností, přičemž zdravé tkáně jsou zatíženy méně než při konvenční radioterapii s využitím fotonů. To má zásadní význam u specifických tumorů, lokalizovaných v blízkosti vitálně důležitých struktur, jako jsou melanomy oka, paraspinální tumory, nádory v oblasti baze lební, tumory prostaty nebo nádory hlavy a krku. Další skupinou indikovanou k léčbě protony jsou dětské tumory, v důsledku vysoké senzitivity dětského organismu na ozáření i malými dávkami. Menší zatížení zdravých tkání snižuje výskyt pozdních nežádoucích účinků, především poruch růstu.