Psychiatra navštíví v Česku ročně půl milionu lidí

Řada lidí, kteří mohou být i nebezpeční svému okolí, ale pomoc psychiatrů a psychologů odmítá, či se jí dokonce vyhýbá. Potvrzuje to zdánlivě nepochopitelné násilí spáchané jinak vzornými muži a ženami či stalking neboli patologické pronásledování a slídění či domácí násilí. Podle většinového názoru občanů musí jít vždy o lidi duševně nemocné. Psychiatři a psychologové jsou ale zcela jiného názoru. Mezi pachateli takových zdánlivě nepochopitelných činů je jen nepatrný zlomek skutečně duševně nemocných.

Při soudním řízení jsou většinou uznáni za odpovědné za své jednání a znalci většinou konstatují, že u těchto osob jsou přítomny rozpoznávací a ovládací schopnosti. Znalci většinou nepřipouštějí duševní chorobu, která by je zbavovala viny.

„U lidí, kteří mohou být potenciálně nebezpeční svému okolí, nejde o duševní chorobu, jež je ovlivnitelná léky, ale skutečně o poruchu osobnosti,“ potvrdila Právu psychiatrička Dana Kertézsová. Není to nemoc, ti lidé jsou jen „trochu jiní“.

Někdo je podle ní až příliš vznětlivý, impulzivní, jedná v afektu, v emocích. Sami tito lidé se považují za normální, a tak je až do spáchání nějakého činu vnímá i okolí. „Jsou to lidé, kteří mohou dosáhnout i významných postavení a úspěchů třeba v byznysu,“ uvedla Kertézsová. Pokud ovšem takový člověk nedosáhne svého nebo okolí nejedná podle jeho představ, zhroutí se mu jeho svět, jedná zkratkovitě a třeba i sáhne po zbrani a může být nebezpečný svému okolí. „Je to vrozené,“ dodala psychiatrička listu.