Poplatky způsobují nerovnost v přístupu ke zdravotní péči

"Ústavní soud rozhodl, že vybírání poplatků ve zdravotnictví v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče ve veřejném zdravotnictví je přípustné jen za podmínky, že by to bylo jen regulační opatření zamezující nadužívání solidárně hrazené zdravotní péče a jen při splnění další podmínky, že by poplatky nebyly pro nikoho překážkou v dostupnosti zdravotní péče," říká Olejár.

Jádro rozhodnutí Ústavního soudu podle něj zamlčuje. "Ústavní soud nemohl rozhodnout jinak, protože existuje jeho precedentní rozhodnutí z roku 1995, kdy potvrdil, že smysl článku 31 Listiny základních práv a svobod ve znění, které je součástí Ústavy ČR, je, že v přímé souvislosti s poskytnutím patřičné zdravotní péče občan nic neplatí a péče je solidárně hrazena z veřejného zdravotního pojištění," vysvětlil Olejár s tím, že o tom, co a jak bude léčeno, a co bude pacientovi předepsáno, musí rozhodovat lékař.

Olejár se zastavil i u americké studie RAND HIE, ze které podle jeho názoru vychází dva základní poznatky: "První z nich je, že spoluúčast méně vadí bohatým než chudým. Zajímavějším poznatkem je, že spoluúčast snižuje zhruba stejnou měrou objem zdravotní péče poskytované zbytečně a objem péče, která je poskytována účelně a její neposkytnutí je škodlivé."

"Je zřejmé, že i když poplatek pro většinu pacientů není významnou bariérou, vždy existuje určitý počet pacientů, pro které je to problém, který omezuje dostupnost péče. A proto musí být podmínky stejné pro všechny občany státu," dokončil Olejár.