Po druhém covidu se nemohu najíst. Z pokrmů cítím asfalt a musím si zacpávat nos, říká student

Když jeho maminka vaří oběd anebo večeři musí se jít ven. Všude v bytě totiž cítí nesnesitelný zápach z přípravy pokrmů. „Dokonce tatínek si může uvařit kávu jen v mé nepřítomnosti. Pokud jsem doma a rodiče připravují jídlo, jsem zavřený ve svém pokoji a dveře do kuchyně musejí být ještě utěsněny, aby nic odtud neunikalo,“ popisuje, jak jeho problémy ovlivňují domácnost. V krátké době prodělal dva covidy-19. „Pokaždé jsem absolvoval PCR testy, které koronavirus potvrdily.“ Poprvé se infikoval začátkem října, podruhé na Silvestra. „Po úvodním onemocnění jsem žádné potíže nepociťoval, infekce odezněla a já pak normálně fungoval. Během další fáze jsem ale na několik dní ztratil čich, který se mně pak vrátil,“ vypráví.

Neskutečný zápach jej začal sužovat až téměř šestý týden po zotavení z druhého covidu-19. Náhle jej trápila velká únava. „A tak jsem si udělal kávu, i když ji normálně nepiji, neboť jsem se kvůli studiu musel něčím povzbudit. Po prvním loku jsem ucítil spáleninu a chtělo se mně zvracet.“ Problémy s čichem se začaly stupňovat, když konzumoval maso. „Nemohl jsem ho dojíst, ani vidět. Cítil jsem z něj spálený olej, asfalt či spálenou gumu.“ Pořád věřil, že vše je jen chvilkové a brzy se mu chutě s čichem spraví. „Říkal jsem si, že třeba zapáchá myčka a určitý odér z ní zůstal na talířích, anebo že něco páchne v bytě.“

Poté, co ale nemohl pozřít ještě ani sýr či pečivo, začal obtíže řešit. Jakmile jsem si dal do úst něco aromatického, ucítil neskutečný pach. „Abych vůbec něco do sebe dostal, musel jsem si ucpávat nos, anebo si do něj dávat tampony. A tak jsem začal hledat na internetu, zda moje problémy nesouvisí s prodělaným covidem-19. Částečně se mně moje podezření na síti potvrdilo, ale moc odborných článků jsem na netu na zmíněné téma nenašel. Pouze mě polekala zmínka, že smrad mohu cítit až dva roky, to bych psychicky nevydržel.“

Týden přežíval jen na mrkvi, shodil pět kilo

Jeden celý týden byl pouze na mrkvi, která mu nevadila. „Ale uvědomoval jsem si, že jen z ní nemohu být živ. Navíc mně rapidně začala ubývat tělesná hmotnost. Během největší krize jsem shodil pět kilo. Už jsem uvažoval, že se poohlédnu po náhradě stravy, jako jsou tablety obsahující sacharidy a bílkoviny.“ Vysílený mladý muž se ale rozhodl, že vyhledá odbornou pomoc. „Navštívil jsem ORL, kde mně řekli, že potíže s čichem na oddělení už několikrát řešili, a to hlavně u mladých lidí. Jinak se doktor přiznal, že přesně neví, jak vše řešit. Řekl mně, že zřejmě po covidu regeneruje nervové zakončení v nose po ztrátě čichu. Dodal, že moje trápení může trvat ještě několik týdnů.“ Lékař mu předepsal zinek a vitamíny B.

Poté zaznamenal mírné zlepšení. Zjistil, že mu nevadí kyselé a sladké věci. „Například pro lepší chuť konzumuji žvýkací bonbóny Maomam, anebo kyselé octové kroužky.“ Ovšem odpor k masu, sýru i pečivu stále trvá. „A právě absence pečiva mně dost chybí. Za normálních okolností ho hodně jím, a to ke svačině, ale i k večeři.“

Jeho jídelníček je v současné době dost fádní. „Dostanu do sebe jen brambory, anebo těstoviny. Ale vždy si je poliji kečupem, neboť je sladký. Bez něj bych se nenajedl. Stále ale trvá, že si pořád musím při stravě zacpávat nos a hned po jídle si jdu vypláchnout ústa, abych necítil doznívající aroma.“ Kromě těstovin a brambor pozře ještě palačinky. „Ale uvnitř nich musí být velká porce marmelády. Zejména sladké věci totiž přehluší zmíněný obrovský zápach.“

Přestože se už nyní trochu nají, pokouší se objednat do Centra postcovidové péče. „Zjistil jsem, že se zde soustředí na odstranění takzvaných čichových halucinací. Bohužel linka je neustále přetížena a nelze se na ni dovolat. Číslo jsem vytáčel už desetkrát a pořád nic. Vytíženost centra zřejmě svědčí o tom, že problémy po infekci má velké množství lidí. Doufám, že mně někdo pomůže, protože psychicky už začínám být na limitu.“

Student nedokáže říci, zda se jeho čich lepší. „Spíše se mně zdá, že jsem si na celý problém do jisté míry už zvykl a různé zápachy tak tolik neřeším. Pořád se ale stává, že v puse cítím spálenou gumu, olej, či asfalt. Byl bych rád, kdyby mně někdo pomohl, anebo si přeji, aby vše okamžitě odeznělo a pominulo. Nikdy v minulosti bych netušil, že se plnohodnotně nedokáži najíst,“ loučí se smutným hlasem v telefonu, než zavěsí.