Porazíme koronavirus bez očkování? Český vědec přišel s novou myšlenkou

Mnoho zemí po celém světě zavedlo různá opatření ve snaze vynutit sociální distanc za účelem zpomalení šíření koronaviru. Vlády sahají od ukončení hromadných shromáždění, přes uzavírání veřejných prostor, jako jsou hospody a kluby, až po zavírání škol. V některých zemích došlo k totální izolaci veřejnosti a částečnému či úplnému zákazu vycházení.

Cílem izolace a karantény je zabránit tomu, aby lidé, kteří jsou infikováni nebo o kterých je známo, že byli v kontaktu s nakaženými lidmi, nemohli předávat virus dál. Sociální distanc je prevence, opatření zaměřené na zastavení hromadění lidí na jednom místě, které by umožnilo šíření infekce napříč populací. A jako takové může trvat i několik let.

Nový výzkum provedený vědci na Harvardské univerzitě, který dosud nebyl publikován v žádném akademickém časopise, podle BBC uvádí, že jen v USA může být nutné zachovat preventivní opatření až do roku 2022. Za předpokladu, že do té doby lidstvo nenajde vakcínu nebo lék.

Světová zdravotnická organizace (WHO) ale letos v únoru prohlásila, že vakcína nebude dostupná dříve než za 18 měsíců. Podle dubnového prohlášení CEPI, přední světové organizace ve výzkumu a vývoji vakcín, by vakcína k pohotovostnímu použití mohla být dostupná za 12 měsíců nebo na začátku roku 2021.

Podle WHO navíc hrozí, že dokud nebude vakcína proti koronaviru, bude svět čelit dalším vlnám covidu-19. Proto po celém světě pracují desítky vědeckých týmů na jejím vývoji a několik z nich se začalo testovat na lidech. Ani to ale nemusí značit úspěch.

Profesor David Nabarro z Královské univerzity v Londýně, který je speciálním vyslancem Světové zdravotnické organizace (WHO), pro CNN tvrdí, že nelze potvrdit, že vakcínu vůbec někdy získáme. Takový scénář přitom není nereálný. proti viru HIV není vakcína známa dodnes, stejně jako proti jiným koronavirům a nemocem typu SARS nebo MERS.

Vakcíny jsou totiž problematické. Ačkoli je genetické sekvenování v současné době velmi rychlé, výroba vakcín je spíše umění než věda. Nejprve je potřeba nalézt virovou sekvenci, která vytvoří ochrannou paměť imunitního systému, ale nespustí akutní zánětlivou odpověď organismu, která by sama o sobě vyvolala symptomy.

Poté následují laboratorní testy, testy na zvířatech a nakonec testování na lidech. Celý proces může zabrat měsíce i roky, navzdory tomu, že vakcínu hledá hned několik farmaceutických společností. Ani úspěšný test ale nemusí být spásný. 

Prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum a vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Jan Konvalinka se ale domnívá, že můžeme zvládnout i bez vakcíny.

"Spíš tady budou další generace léků jako třeba remdesivir, které budou pomáhat chorobu zatlačit," tvrdí. Přesto se zdá, že tvorba vakcíny by mohla být jednodušší, neboť virus mutuje jen v mezích.

"Dnes máme k dispozici velké množství sekvencí viru a ukazuje se, že jeho variabilita není zdaleka tak velká, jak jsme se báli," řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.