Muslimové v Česku: Hrozba nebo jen přehnaný strašák?

Strach z muslimů či islámu je v Česku poněkud bizarní. Alespoň zatím. Muslimové tu totiž tvoří jen zanedbatelný zlomek populace, jejich počet nijak zvlášť neroste, jejich komunita je roztříštěná, nijak radikální a dosud s nimi nebyly v Česku žádné výrazné problémy.

Poprvé se Češi doma historicky setkali s islámem v 10. století, kdy Prahu navštívil proslulý židovský arabsky mluvící kupec a diplomat Ibráhím ibn Jákúb. Svého času takto projezdil střední Evropu a z jeho pera pochází také nejstarší dochovaný popis Prahy. Když kupec zemi opustil, dlouhá století o muslimech Češi mohli jen slýchat. Kontakt s nimi neměli prakticky žádný.

Patrně nejhorší zkušenost s muslimy, jakou Češi doma mají, je zhruba tři stovky let stará. Tehdy se osmanští Turci dostali až na Moravu a část území obsadili. V roce 1699 je ale rakouská vojska opět vytlačila na jih. Od té doby žádný vážnější konflikt našinců s muslimy historie nezaznamenala.

Bylo tomu dokonce naopak. V 19. století, v době vrcholícího romantismu, se lidé zajímají o orient, orientální výrobky a s nimi i o muslimskou víru. Na přelomu devatenáctého století v zámeckém parku v Lednici dokonce vyrostla rozhledna-minaret. Je to naše nejstarší rozhledna a dodnes zároveň jediný minaret v zemi.

Rozporuplné počty muslimů v Česku

Kolik je vlastně muslimů v Česku dnes, je jen velmi obtížné stanovit. Přesto je zřejmé, že je jich pouhý zlomek - a to i když vycházíme z oficiálních čísel nebo jen z odhadů. V roce 2011 se při sčítání lidu k vyznávání islámu přihlásilo jen něco málo přes tři tisíce lidí. A to ještě dost rozpačitým způsobem.

Kolonku "islám" zaškrtly necelé dva tisíce lidí, necelých patnáct stovek se jich pak ještě přihlásilo k Ústředí muslimských obcí, což je registrovaná církev zastřešující ostatní muslimské spolky v zemi. De facto se tak více muslimů oficiálně hlásí k víře než ke své církvi. Výsledky sčítání lidu v roce 2011 byly pozoruhodné i faktem, že od předchozího sčítání počet muslimů o několik stovek poklesl, což je na poměry v Evropě poměrně unikátní.

Udávaný počet tří čtyř tisíců muslimů v Česku je ale i podle odborníků podhodnocený. Ve skutečnosti se odhady počtu muslimů v zemi pohybují mezi deseti až dvaceti tisíci. Etnických Čechů, kteří k islámu konvertovali, jsou řádově jen stovky. Drtivá většina muslimů jsou tedy přistěhovalci, kteří se v Česku uchytili, když tu v dobách ČSSR studovali. Proto se také rekrutují hlavně z bývalých socialistických zemí jako byl třeba Irák a Sýrie. Později se mezi české muslimy připojili uprchlíci z Bosny a Hercegoviny, když prchali před válkou v zemích bývalé Jugoslávie. A pak přišli ještě muslimové z bývalých zemí sovětského bloku.

Studie ministerstva vnitra z roku 2007 uvádí, že v Česku je 11235 muslimů, což znamená 0,11 procent populace. I mezinárodní studie řadí Česko mezi země, kde je méně než procento muslimů v populaci.

S muslimy v Česku potíže příliš nejsou

Navzdory protiislámským aktivitám, které se v Česku objevují, tu žijí muslimové poměrně tiše a nenápadně. Až dosud se neobjevily v soužití s majoritou žádné významnější problémy a ani tajné služby až dosud před radikálním islámem v ČR výrazně nevarovaly.

Patrně největší rozruch ve vzájemných vztazích mezi Čechy a zdejšími muslimy nastal loni v dubnu, kdy v Praze do mešity na Černém Mostě a do Islámské nadace vtrhla policejní komanda. Zásah se týkal českého překladu knihy "Základy tauhídu - Islámský koncept Boha". Ta je v řadě zemí skutečně zakázána pro šíření rasismu, antisemitismu a xenofobie.

Případ ještě není uzavřený, ale policistům, kteří trvají na výše zmíněném hodnocení knihy už dorazil posudek soudního znalce. A ten se přiklání na jejich stranu - kniha prý obsahuje nenávistné a rasově nesnášenlivé výroky za hranou našich zákonů. O tom, zda padne žaloba na překladatele Vladimíra Sáňku rozhodne policie a státní zastupitelství koncem ledna.

Mešity a modlitebny jsou otevřené i nevěřícím

Čeští muslimové se neuzavírají před okolím. Po domluvě nabízejí komukoli, aby přišel mešitu či modlitebnu navštívit, podívat se na muslimské modlitby nebo ochutnat muslimské jídlo.

Mešity jsou v Česku pouze dvě - v Praze a v Brně, a to ještě navíc bez minaretů. Jinde tyto svatostánky muslimům nahrazují modlitebny. Některé jsou soukromé, některé hotelové a tak jejich počet nelze přesně stanovit, ale podle nejrůznějších zdrojů (i od českých muslimů) jich nebude víc než dvě desítky.

K návštěvám mešit vyzývají čeští muslimové i na svých stránkách infomuslim.cz, kde zároveň upozorňují na vhodné chování v mešitě. "Mešita není pouze pro muslimy. Je otevřena každému, kdo do ní přichází s dobrým úmyslem, s cílem získat nové informace nebo se chce jen seznámit s prostředím mešity," uvádí se na webu.

"Muži by do mešity neměli přicházet v krátkých kalhotách nad kolena, a rovněž by měli mít zakryté břicho. Ženy by neměly mít odhalené nohy, břicho, ramena a neměly by mít ani hluboký výstřih. Šátek na hlavě pro nemuslimky není povinný, je však pro nás potěšující, když si některé návštěvnice pro vstup do mešity z respektu k ní přes vlasy šál nebo šátek dají. Všichni si v mešitě musí vyzout boty," shrnuje text základní pravidla.

"V mešitě se nehodí hlasitě mluvit. Pokud právě probíhá společná modlitba nebo páteční kázání, doporučuje se nemluvit vůbec. Pokud probíhá páteční promluva imáma, v klidu se posaďte za řadami sedících muslimů. Pokud probíhá jakákoliv modlitba, nesmí se procházet před modlícími se muslimy. V žádném případě se neostýchejte na cokoliv zeptat," dodává web infomuslim.cz.