Ďáblův advokát? Svoje klienty nesoudím, to je práce soudce, říká Tomáš Sokol

Hned na začátku dostal Tomáš Sokol otázku týkající se nelichotivého označení "Ďáblův advokát", které získal díky tomu, že zastupoval velké množství lidí v mediálně známých a vypjatých kauzách. Podle něj je pro vykonávání jeho zaměstnání velice důležité udržet si od případu emoční odstup. Je velice nešťastné kombinovat emoce s případem.

Každý člověk má právo na obhájce, ten by si podle Sokola neměl dělat závěry o vině a o tom, kdo je gauner a kdo nikoliv. O tom rozhoduje soud. Na otázku, zda obhajuje i chudáky odpověděl ve stejném duchu. Nehledí na to, koho zastupuje, neptá se, kolik má člověk peněz, ani nebere v úvahu, jak člověk vypadá nebo působí.

S tímto tématem souvisí i otázka odmítání případu. Odmítnout případ je podle Sokola možné pouze v případě, že vzniká střet zájmů, ať už se jedná o profesionální konflikt, osobní spory nebo rozdílnost přesvědčení. Emoční rovina ale není důvodem k odmítnutí případu.

Dotazy nebyly pouze obecného charakteru, Tomáš Sokol se vyjadřoval také ke svým případům. Jedním z nich byla obhajoba Petra Kramného. V hodnocení tohoto případu byl Tomáš Sokol velmi opatrný, důvodem byl nedostatek informací, které by měl k dispozici.

Podobnou odpověď podal i k obhajobě Radovana Krejčíře, vzhledem k nedostatku informací nechtěl případ příliš komentovat, ale na otázku proč případ přijal odpověděl protiotázkou proč by případ neměl přijmout. Jedná se o práci a je absurdní odmítnout, když je povinen svoje služby poskytnout.

Otázky se stočily na téma policejních manévrů na úřadu vlády. Ty byly podle Sokola přehnané a demonstrativní, ale zároveň uvedl, že proti důvodům nic nemá. O taktice rozhoduje někdo jiný a je jen na něm, jak situaci posoudí.

V médiích Tomáš Sokol případy nesleduje, protože novináři nemají dostatek přesných informací a spousty věcí si pletou, díky tomu vzniká pak vedle reálné kauzy ještě kauza mediální.

Na otázku, jak se může obhajoba bránit, když nedostává prostor a nejsou jí připouštěny důkazy, odpověděl, že soudce až do rozsudku musí být nestranný. Připouštění důkazů vidí každý jinak, ale konečný rozhodčí je vždy soudce a i ten se musí řídit určitými pravidly.

Česká veřejnost vyžaduje okamžité řešení problémů a viditelné tresty, podle Sokola je nutné připustit si i taková řešení, která by vyžadovala čas několika generací, protože se vše nedá vyřešit okamžitě.

Tomáš Sokol se nevyhnul ani dotazům ohledně uprchlické krize, podle něj je třeba pomoci těm, kteří to opravdu potřebují, ale máme právo na to, prověřovat, jestli je takový požadavek oprávněný.

Tomáš Sokol patří k nejznámějším a nejrenomovanějším českým advokátům a velmi často vystupuje v ožehavých a mediálně známých kauzách. Hájil mimo jiné uprchlého Radovana Krejčíře, bývalou šéfku kabinetu Petra Nečase Janu Nagyovou nebo sbormistra Bohumila Kulínského. Čerstvě pak neuspěl jako obhájce lobbisty Marka Dalíka.