Pančované potraviny jíme všichni, ničí naše zdraví. A řetězce na tom vydělávají, varuje expert

O ČR se v minulosti mluvilo jako o popelnici Evropy – nekvalitní jídlo se dováželo k nám, pod stejnou značkou se prodával jiný produkt než v zahraničí. Potraviny měly horší kvalitu a byly dražší než v Německu. Platí to i dnes?

Určitě ano, řekl bych, že to platí stále - kvalita je velice špatná, možná i horší než dříve. Komplikaci vidím zejména v zahraničních řetězcích, jež raději dovezou levné, nekvalitní potraviny z ciziny, než aby adekvátně zaplatili našim producentům za české, poměrně kvalitní potraviny. Tudíž nám vznikají dvě nerovnoměrně si konkurující kategorie.

První z nich jsou malé firmy (rodinného typu), tam je jednoznačně upřednostněna kvalita před kvantitou, ale pochopitelně se za ni musí o něco více zaplatit. Druhou skupinu tvoří hlavně obchodní sítě vlastněné zahraničními majiteli, kde nehraje kvalita žádnou roli. Všechny produkty obsahují pouze 30 - 50 procent základní suroviny. Z toho vyplývá, že zbytek se ošidí a nahradí něčím jiným, respektive nějakou chemií. A to dnes jíme skoro všichni, protože pančované potraviny nalezneme ve velkém množství všude, vyjma první skupiny.

Jednoduše řečeno, malá firma má na kvalitě založené svoje jméno, nedovolí si, popřípadě nemá důvod jakkoliv pančovat nebo šidit svoje výrobky. Protože dobře ví, co by následovalo, kdyby zákazník odhalil, že kvalita neodpovídá té jemu deklarované - přestal by u něj zkrátka nakupovat. To si myslím, že je ta nejlepší, nejefektivnější a zároveň nejlevnější kontrola, jaká může být.

Psali jsme: Idioti! Je to promyšlená strategie, která může mít nedozírné následky, varuje odborník Expert: Řešení krize na venkově? Zamezit dovozu plodin, které si dokážeme sami vypěstovat a zpracovat  

A jak tedy ty větší firmy donutit, aby vyráběly kvalitnější potraviny?

Stačí celkem málo, vytvořit a schválit jednoduchým zákon, kde bude přesně napsáno, že pančování potravin je trestný čin, za který hrozí vysoká sankce a propadnutí veškerého majetku. Tuhle eventualitu si umím živě představit. Hlavní východisko musí být založeno na faktu, že pokud si jdu koupit masné výrobky, musí být vyrobené z masa. Zdůrazňuji slovo „masné", neboť kořenem slova je opravdu „mas", tedy maso!

Nevidím v sousloví „masné výrobky" nic podobného ani příbuzného se slovem „separát". Další podstatná i zarážející věc, na kterou upozorňuji je, že do všech výrobků z masa přidáváme chemické látky – aditiva, abychom dosáhli delší trvanlivosti, lepšího vzhledu či příjemnější chuti. Ptám se proč? Je to opravdu nutnost? Podle mě uděláme nejlépe, když záměrně přestaneme klamat naše smysly prostřednictvím chemie a začneme konečně vyrábět kvalitní výrobky ze surovin, jež tam patří.

A v neposlední řadě omezme hypermarkety a supermarkety. Tyto subjekty dováží výrobky především ze zahraničí, proto musí mít úplně jiné zdanění než výrobci v České republice, myslím tím vyšší. Pojďme podpořit české podnikatele a vytvořme jim „živnou půdu" pro podnikání. Považuji za absurdní je likvidovat, a tím ještě více zvýhodňovat velké řetězce. Bohužel, zatím se tak neděje, důkazem je povinné hlášení DPH a následná elektronická evidence tržeb pana ministra Babiše, která výrazně dopomůže k cílené likvidaci českých podnikatelů. Ovšem, jednodušší i rychlejší je šikanovat ty menší a slabší. Domnívám se, že se opodstatněně začínají vyplňovat pochybnosti ohledně ministra financí Babiše a jeho vstupu do politiky.

Srovnání kvality šunky - fofo zde Srovnání kvality salámů - foto zde Srovnání kvality klobás - foto zde

A nevyžene takové vyšší zdanění velké řetězce od nás pryč? Nebudeme pak třeba mít menší možnost výběru potravin?

Obávám se, že nevyžene, i když by to bylo jenom dobře. Čím dříve odejdou, tím lépe pro nás i naše zdraví. Samozřejmě to nebude hned a teď, tudíž musíme počítat s nějakou lhůtou - minimálně pětiletou. Ale právě tato lhůta by se mohla využít k podpoře a rozvoji malých firem, abychom byli připravení na onen den D. Častokrát si kladu otázku, jak je možné, že jsme připustili, aby tady byly obchodní řetězce v takhle velkém množství.

Před nedávnem se na půdě EU mluvilo i o geneticky modifikovaných potravinách. Evropský parlament zamítl návrh, aby členské státy mohly zakázat na svém území prodej geneticky modifikovaných potravin schválených Evropskou unií, což jim chtěla umožnit Evropská komise. Co toto rozhodnutí zjednodušeně znamená pro zemědělce nebo pro spotřebitele?

Především si myslím, že takhle závažnou otázku by v žádném případě neměla projednávat Evropská unie, nýbrž tato pravomoc musí být jednoznačně ponechána na odpovědnost každého členského státu. Všichni víme, že užívání geneticky modifikovaných komodit způsobuje určitě nemalý problém. Je zapotřebí si uvědomit i souvislost, že Evropská unie je vlastně osmadvacítka si konkurujících firem. Je tendence, aby geneticky modifikované zemědělské komodity – hlavně sója, se dovážely právě do zemí, jež jsou typově i charakterově podobné České republice. Ale je to pouze otázkou dohody, že se „někdo" snaží do České republiky nebo celkově do Evropy dovážet geneticky modifikované produkty v hojném množství. Jde o problematiku týkající se obchodních vazeb a dohod, o kterých u nás buď nikdo neví, nebo spíše nechce vědět.

Já osobně zastávám stanovisko, že není dobré vzhledem k přírodě či člověku nějak upravovat nebo pozměňovat genetickou informaci, poněvadž každá rostlina i organismus má od prvopočátku určitou skladbu. Uvědomme si, že když začíná výkrm dobytka geneticky modifikovanými komoditami, tak následně i to maso je jednak nekvalitní, ale i nebezpečné pro člověka a vyplývají z toho zmíněná rizika. Základem je krmit dobytek klasickým způsobem, abychom měli kvalitní maso bez karcinogenních látek. Nechci nějak strašit, ale geneticky modifikované organismy budou mít fatální dopad na naše lidstvo.

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, která je součástí Světové zdravotnické organizace, zařadila uzeniny a zpracované maso na seznam prokázaných karcinogenů. Souhlasíte s takovým názorem?

Obecně je známo, že červené maso se tráví hůře než maso rybí nebo drůbeží. Ale musíme zohlednit také to, že většina uzenin je ošizena o hlavní složku – maso. Není podstatné, jestli o vepřové či hovězí. Podstata spočívá v tom, že maso musí být doplněno třeba drůbežím separátem, kde jsou přidaná různá aditiva, aby vylepšila chuť, vzhled či trvanlivost, ale i jiné chemické látky, jež udržují „separovanou hmotu" pohromadě.  Potom je logické, že tyto „náhražkové uzeniny" obsahují oproti tradičním uzeninám všelijaké nebezpečné látky, ohrožující zdraví člověka.

O separátu už dlouho tvrdím, že by se měl podávat pouze masožravým zvířatům, ne lidem! Myslím si, že když z uzenin vyčleníme již zmiňované chemické látky, tak snížíme výskyt rakoviny na polovinu. Ze svého okolí pamatuji lidi, kteří se dožili přes devadesát let, i když jejich jídelníček obsahoval téměř samé masné produkty. Z toho vyplývá, že chyba nebude v samotném mase nebo masných výrobcích. Jednoznačně se zdravím souvisí i životní styl. Dříve lidé měli dostatek pohybu, protože na rozdíl od nás více manuálně pracovali a neseděli u počítačů.

Ministr zemědělství Jurečka uvedl, že by chtěl, aby bylo do roku 2030 české zemědělství soběstačné. Je to reálné?

Nechci brát panu ministrovi Jurečkovi iluze, ale plánovat něco na čtrnáct roků dopředu je absurdní a směšné. My nevíme, co bude za pět let, tak co potom za čtrnáct. Zemědělství rozhodně nepatří do odvětví, kde bychom mohli dlouhodobě plánovat, jelikož je ovlivňováno různými vnějšími činiteli. Ale kdybychom opomenuli všechny okolnosti, tak by se klíč k úspěchu možná našel. Tím klíčem myslím podporu menších podniků, které by poctivě obhospodařovaly půdu, kde by dodržovaly osevní postupy a jiné agrotechnické zásady. Více finančně podpořit také živočišnou výrobu, aby bylo dostatek masné i mléčné produkce. To bych pokládal alespoň z části za první dobré kroky.

Máme spoustu různých označení pro české výrobky, ať už je to Klasa, Český výrobek. Rezort zemědělství také připravuje novelu zákona o „české potravině". Jak se v tom lidé mají vyznat? Jak si mohu být jistá, že opravdu kupuju něco, co bylo vyrobeno v Česku?

Popravdě nevím, kdo se v tomto „byznysovém" označení vůbec vyzná. Sám ministr či ministerstvo? Nebo někdo jiný? Pravděpodobně těžko říci, ale mám podezření, že nikdo. Pravda je taková, že dnes „někdo" doveze výrobky ze zahraničí, tady je přebalí a patřičně označí. Realita, bohužel. Musí to být nastaveno úplně jinak. Ta vlaječka či jiné označení má být vlastně garantem kvality, tudíž pod záštitou Ministerstva zemědělství, Agrární komory nebo Potravinářské komory.

Z toho mi jednoznačně vychází, že by to nemělo být otázkou peněz, ale kvality. To, že výrobci platí za tyto „certifikáty", je jen důkazem věrohodnosti, potažmo nevěrohodnosti pro spotřebitele. Osobně bych to provedl následovně, českou vlaječkou může být označena potravina, která prokazatelně obsahuje 95 procent surovin vyprodukovaných na území České Republiky.