Vyšetření skončilo tragicky, z ženy je teď invalida. ÚS jí dal šanci na odškodnění

Žena od pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady požaduje prostřednictvím opatrovníka 35,1 milionu korun.

V roce 2002 se žena podrobila vyšetření věnčitých tepen, poté kvůli akutnímu infarktu upadla do bezvědomí. Má trvalé následky na zdraví, které přisuzuje opožděné resuscitaci. I přes stížnosti na dušnost a bolest totiž po vyšetření ležela na běžném, nemonitorovaném lůžku. Je nesoběstačná, zbavená způsobilosti k právním úkonům.

Žalobu podal opatrovník v březnu 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 10, který mezitímním rozsudkem stanovil, že žaloba je důvodná a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném verdiktu.

Odvolací Městský soud v Praze ovšem žalobu zamítl kvůli promlčení nároku. Dovolání následně odmítl Nejvyšší soud. Spornou otázkou je to, kdy se opatrovník dozvěděl o všech důležitých skutečnostech pro uplatnění nároku, a tedy kdy začala běžet dvouletá promlčecí lhůta.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná

Podstatou ústavní stížnosti je otázka, od kterého okamžiku počala běžet dvouletá promlčecí lhůta zakotvená v § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle tohoto ustanovení platilo, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

Základním smyslem tohoto ustanovení je zejména ochrana poškozeného a nikoliv osoby, která škodu způsobila. Nárok na náhradu škody na zdraví totiž odráží specifický charakter této újmy, neboť škodlivý následek se může projevit i s určitým časovým odstupem. Zdraví je součástí fyzické integrity člověka a jako takové je chráněno čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak odvolací, tak i dovolací soud se podle ÚS zcela nedostatečně zabývaly argumentem stěžovatelky o tom, že subjektivní promlčecí lhůta mohla běžet nejdříve po dni 15. 5. 2006, kdy byl opatrovníkovi předán obrazový záznam vyšetření. Odůvodnění postrádá obecné zásady logiky i řádné posouzení, zda se stěžovatelka (její opatrovník) skutečně dozvěděla o tom, že jí byla postupem zdravotnického zařízení způsobena újma na zdraví.